Ostře sledované vlaky

Tyhle vlaky byly skutečně ostře sledované, stejně jako byl ostrý slovník Bohumila Hrabala, když psal tuto novelu. Opět v ní totiž vévodí ta jeho úchylnost, stejně jako v Obsluhoval jsem anglického krále a opět je to revoluční hlavně ze strany, co si tvůrci dovolili ukázat, než zobrazení atmosféry tehdejší doby. A to mě docela mrzelo. Proto tomu nedávám plný počet, i když to získalo tak velká ocenění. (05.12.2009)

(1001) Nevím, jestli zrovna tohle je vhodné místo pro ventilaci těchto pocitů, ale v posledních několika týdnech jsem si uvědomila, že jsem neskutečně alergická na Miladu Ježkovou. A čím víc se dívám na ty protivné a hloupé ženštiny, které představuje, tím víc mám dojem, že ji režiséři strašlivě nadužívají. A co se týče filmu samého: Mám dojem, že jaksi "rozumím" záměru, ale celé to sledování vůbec neplyne tak lehce, jak by mělo. Závěr to čekání trochu ospravedlní, ale jak říkám, trochu. Mimo něj mi skutečně skvělá přijde jenom scéna, ve které jde Miloš za paní přednostovou do sklepa. (17.02.2015)

Zatímco knihu tvořil spíše mozaikovitý soubor tragikomických příběhů, který teprve v závěru stmelí válka, film je vyprávěn chronologicky, s pevnou logickou návazností jednotlivých scén. Přesto nepostrádá charakteristickou hrabalovskou poetiku (Hrabal údajně preferoval filmovou adaptaci před vlastní knihou). Jde hlavně o smířlivé nahlížené figurky, o jejich drobné strasti a radosti, nadšení i zklamání ze života. Teprve na konci filmu se dostává do popředí tragický dobový kontext, druhá světová válka. Je pravda, že Hrmova bezbřehá naivita působila na papíře lépe, než při Neckářově monotónním přednesu, ten ale svým elévským výrazem do role pasuje dokonale a jeho prostomyslné pronikání (penetrování, chcete-li) do světa dospělých dodává filmu nadčasové kvality. 85% Zajímavé komentáře: B!shop, Anderas (28.10.2006)

Již při prvním uvedení tento výrazný film hrabalovského a vančurovského režiséra-mistra ve mně zanechal hluboký dojem. Odvrácená, propagandisticky chválabohu nikdy nezneužitá tvář všedního dne "protentokrátu" Čechy a Morava, v níž, nezávisle na vůli protagonistů nejen tohoto tragického, a přece i úsměvného příběhu, zbýval - a zbývat prostě musel, protože život je vždy, nezávisle na naší vůli, žit se vším, co k tomu patří - i prostor na mezní životní situace vlastně mírového života, je nejsilnějším místem tohoto oskarového díla. Řada scén doslova zlidověla, tou razítkovací počínaje a tou mrazivou, připomínající Moravcovo kolaborantské běsnění, konče. Humor, který prochází celým scénářem, zůstává na stříbrném plátně nedotčen. Mám zato, že hloubka a plnost zážitku krátkého života Miloše Hrmy, který viditelně nese zřejmě řadu autobiografických prvků života tragického konkrétního jedince, musí oslovovat i dnešní mladou generaci. A účinně prostředkovat poselství nejdrsnější doby našich dějin minulého století. (24.08.2007)

V polovině 60. let se k nám ve filmové tvorbě z Francie přelila nová vlna a mladí filmaři dávali najevo, že chtějí točit úplně jinak než dosud, zajímají je jiní hrdinové a jiný styl vyprávění. Ve válečné a okupační tématice se do té doby vyžadoval heroismus, naturalismus a ideologický aktivismus. Jiří Menzel na to šel jinak. Jeho snímek je melancholický, plný poetické stylizace. Dusivou protektorátní atmosféru a tragický příběh jednoho dospívajícího kluka pojal jako tragikomedii plnou jemného humoru a ironie. I ukázkový kolaborant rada Zednicek v podání Vlastimila Brodského funguje spíš jako neškodný šašek než nositel zla. Menzel nemoralizuje a už vůbec nepoužívá v 50. letech tak oblíbený patos. Pro své chybující nedokonalé postavy má pochopení a jejich činy hodnotí shovívavě. Ostře sledované vlaky mě kromě toho, že raná Menzelova tvorba se dokonale trefuje do mého vkusu, oslovují i ze dvou dalších důvodů. S nejistým Milošem Hrmou skvěle zahraným Vaškem Neckářem jsem se do značné míry identifikoval, připomíná mi naivitu mého mládí. Rozumím té postavě a sympatizuju s ní. V neposlední řadě je mi i sympatické, že Menzel mezi radikálně experimentujícími tvůrci nové vlny neztratil chuť vyprávět - po svém a pomaleji - lidské příběhy. Celkový dojem: 90 %. (13.09.2017)