Who Looks for Gold?
Československo,
1974, 93 min
Réžia:
Jiří MenzelHudba:
Angelo MichajlovHrajú:
Jan Hrušínský, Jana Giergielová, Július Pántik, Alois Liškutín, František Husák, Míla Myslíková, František Řehák, Blažena Holišová, Vlasta Jelínková (viac)Obsahy(1)
I Jiří Menzel nesměl na úsvitu normalizace natáčet, hříchy musel vykoupit příkladným budovatelským dramatem. Mladý hrdina nachází své místo v soukromém životě i ve společnosti teprve na stavbě elektrárny. Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené... (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (22)
- Okrem dvoch typov nórskych bagrov Brøyt je film prehliadkou nákladných automobilov Tatra - Tatra 111, Tatra 111 CKD HSC, Tatra 138, Tatra 138 S1, Tatra 138 S3, Tatra 148 AM-55, Tatra 148 S1, Tatra 148 S1 Arktik, Tatra 148 VLH 118, Tatra 805 a Tatra 813 TP. (Raccoon.city)
- Film sa natáčal v Prahe a v obci Kramolín. (Raccoon.city)
- Prakticky neznámým vedlejším produktem filmu byl krátkometrážní snímeček Proměny krajiny (1974), který vznikl kvůli tomu, že štábu kvůli komplikovanému natáčení během stavebních prací na Dalešické přehradě začal docházet přidělený filmový materiál. Jiří Menzel si tedy promluvil s ředitelem Krátkého filmu Kamilem Pixou a ten mu podal pomocnou ruku v podobě materiálu ze zásob vlastního podniku. Menzel pak z nepoužitých záběrů, natočených pro Zlaté dno, seskládal pro Krátký film tento, podle vlastních slov, "malý, nepříliš zajímavý dokument." (NIRO)
- Jiří Menzel později psal o tom, jak si při natáčení všiml jednoho z mnoha paradoxů, vytvořených komunistickým režimem: "Dalešickou přehradu dostal za úkol veliký stavební podnik, tuším, že se jmenoval Ingstav Brno. O tuhle zakázku nestál, ale musel ji proti své vůli přijmout. Šlo o vládní úkol a Ingstav ho začal využívat alespoň jako odkladiště nepohodlných lidí. To bylo v době po normalizačních čistkách, kdy měl každý nově dosazený ředitel podniku pod sebou někoho, kdo byl na jeho místě před ním a byl lepší. Aby se jim necítil ohrožen, odvelel ho na tu nežádoucí stavbu, na Dalešickou přehradu. A tak se tam tehdy sešli ti nejlepší, skuteční odborníci, většinou čerstvě vyloučení straníci. Zatímco jejich původní místa v ostatních střediscích Ingstavu zaplácli komunističtí kariéristé, tady se sešla báječná parta politicky nespolehlivých techniků a stavařů a inženýrů a ekonomů, kteří rozuměli své práci." (NIRO)
- Zásadní roli při změně prostředí, v němž se film odehrává, hrál tehdejší ředitel Československého státního filmu Jiří Purš. Poté, co se Jiří Menzel s Jaromírem Šofrem vrátili z obhlídek stavby ropovodu kdesi u Veltrus, byl Menzel pozván k Puršovi, který chtěl vědět, jak jsou přípravy objednaného filmu daleko. Když režisér zklamaně konstatoval, že by měl natáčet kolem nudné, dlouhé díry v zemi, Purš si vzpomněl, že byl před časem se stranickou delegací na stavbě veliké přehrady na Moravě... (NIRO)
- Původně plánovaný název "Frajeři na blátě" se v průběhu natáčení začal s obsahem filmu samovolně rozcházet. Jiří Menzel: "Mělo být všude bláto, a zrovna byl suchý rok. Bylo nádherné horké léto, místo bláta samý prach. Věděli jsme, že musíme hledat jiný titul. Frajeří se z filmu taky vytratili. Stavba pokračovala bez ohledu na nás a my jsme se museli přizpůsobovat podle toho, jak probíhala. Harmonogram jízd jejich náklaďáků, pohyb nákladní lanovky nad přehradou a mnoho dalších věcí nás nutilo vynalézat, měnit scénář za pochodu, řešit denně spoustu věcí. Byla to obrovská škola improvizace a musím přiznat, že bez ohledu na téma a velké obtíže nás práce těšila, a s odstupem času jsem dokonce pyšný, jak jsme to tehdy zvládli." Později Menzel navrhoval název "Nežebrám, nekradu," ale vedení Barrandova se nelíbil. Nakonec tedy přišel s poněkud krkolomným Kdo hledá zlaté dno, který se naopak moc nelíbil jemu, ale smířil se s ním. (NIRO)
- Opovrhovaný, ve své době velmi mocný barrandovský dramaturg Ludvík Toman dlouho trval na tom, že Jan Hrušínský (Láďa Kratochvíl) bude moct hrát hlavní roli jen pokud si změní příjmení, aby se tak distancoval od svého otce, který byl v té době "v nemilosti". (NIRO)
- Jiří Menzel ve své autobiografii "Rozmarná léta" vzpomínal, za jakých okolností práci na filmu přijal a jak za něj byl kritizován po revoluci: "V té době musel čumák do loužičky namočit prakticky každý, kdo měl trochu lepší zaměstnání, než házet lopatou. (...) Ty loužičky měly různou podobu, ale byly všude. Člověk zaujímal určitý postoj už jenom tím, že třeba při pohledu na nespravedlnost a všiváctví držel hubu. Ostatně podobným loužičkám je vystaven denně každý z nás bez ohledu na režim. Měl jsem dvojí možnost. Buď nedělat nic a nechat volné pole Sequensům a Balíkům, nebo se ponížit. Ponížil jsem se a za to jsem musel znovu strčit nos do loužičky po sametce, kdy jsem čelil výčitkám, že jsem se dopustil budovatelského filmu, přestože film budovatelský není. Kdo si myslí, že jsem udělal režimu poplatný film, měl by se na něj nejdřív podívat. (...) Nakonec jsem byl rád, že jsme ten film udělali. Nejen proto, že bych bez něj asi těžko mohl dál ve filmu pracovat a natočit jiné filmy. Přál bych si, aby se na ten film jednou konečně někdo podíval nezaujatýma očima. Už v době jeho vzniku vadil mnoha lidem nikoli jeho obsah, ale skutečnost, že se držitel Oscara nechal ponížit a natočil film ne sice prorežimní, ale takový, který nemohl režimu vadit. Film o ceně lidské práce. Nemůžu si pomoci, ale když dneska vidím, jak se ostošest točí filmy, ve kterých jsou za hrdiny kriminálníci a lidé podivní, myslím si, že film o šoférovi má přes svou nedokonalost určitou hodnotu." (NIRO)
- Natáčelo se na Dalešické přehradě, pojmenované podle nedaleké obce, do níž se ovšem režisér Jiří Menzel během natáčení vůbec nedostal. Když ale o řadu let později hledal vhodný pivovar pro natáčení Postřižin (1980), našel jej právě v Dalešicích. (NIRO)
- Název filmu je parafrází na přísloví: „Řemeslo má zlaté dno.“ (sator)
- Kadeřnici Petru (Jana Giergielová) namluvila Jitka Zelenohorská. (sator)
- Režisér Jiří Menzel vzpomínal, že když přečetl scénář a zeptal se scenáristů, zda by na film šli do kina, odpověděli svorně, že ne. Menzel se tedy pokusil do scénáře s pomocí Zdeňka Svěráka zasáhnout tak, aby z filmu „nebolely oči“. Na finální verzi scénáře se tak podíleli Zdeněk Svěrák, Jiří Menzel, Vojtěch Měštan a Rudolf Ráž. (sator)
- Natáčeno i ve věznici Vícenice u Náměšti nad Oslavou. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Původní scénář filmu měl název Frajeři na blátě. (raininface)
- Na úpravě dialogů se podílel Zdeněk Svěrák, který dostal honorář ve výši 6000 Kčs. (pávek)
- Ceny: XIII. FČSF 1975: Zvláštní cena poroty za kameru, XIII. FFM Trutnov 1975: Malé zlaté slunce za mužský herecký výkon - Július Pántik. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- Příběh se měl původně odehrávat na stavbě ropovodu, ale autoři jej přenesli na atraktivnější stavbu přehrady u Dalešic, kde se i natáčelo. (Karlos80)