Panenka

Když na počátku roku 1938 začal v barrandovských ateliérech režisér Robert Land realizovat poněkud neobvyklý scénář o robotické dívce, netušil ještě, že téma bude v české kinematografii později znásilněno do podoby Rychmanova sci-fi »Babičky dobíjejte přesně!« Tady se naštěstí setkáváme s komediální hvězdou Věrou Ferbasovou, které tehdejší kritika neustále předhazovala její herecký projev, připomínající prý oživlou panenku. Kdoví, zda se jim přijetím této nabídky sama chtěla vysmát anebo to byl jen dobře promyšlený tah producenta Metropolitanfilmu, v každém ohledu je její výkon příjemný, živý a zcela určitě i fyzicky náročný (zkusil se někdo z vás celé dny pohybovat jako loutka?). Ze scénáristického hlediska je poměrně překvapující shledat Jiřího Dohnala v tzv. nepárové roli, neboť objektem touhy a veškerého zájmu je zde továrník Dominik v podání Josefa Grusse (komu bude patřit závěrečný polibek?). Efektního komického potenciálu pak dosahuje výborná dvojice Světly Svozilové a Stanislava Neumanna v rolích dvou šmejdilů, kteří touží odhalit pravdu a jsou odhodláni označit vynálezce a jeho přátele za podvodníky. Ovšem pointa je skryta v něčem docela jiném a celku vlastně dodává určitý šmrnc. A i když je Landův film spíše žánrovou kuriozitou než průlomovým dílem, rozhodně by neměl ležet zapomenutý v propadlišti dějin české kinematografie. (08.03.2013)

Jeden z chybějících mezičlánků série filmů s oblíbeným párem Věry Ferbasové a Jiřího Dohnala realizoval kroměřížský böhmák Robert Land, který točil s bilingvními nebo brzy světovými herci už v Německu ve 20. letech (například s Oskarem Marionem nebo Marlene Dietrichovou). Do českého filmu ho v závěru kariéry zavedla (a po té zpět do jeho rodiště) nejprve nákladná produkce obou verzí Jany a po té němčící Sextánky. V Panence převzal po Vladimíru Slavínském pár snů Uličnice, který se s dalšími léty uplatnil ještě ve Vandiných trampotách a Dcerušce k pohledání. Panenka jest filmem velice zajímavým, dá se reálně označit za jediné české sci-fi 30. let. Nadto linie detektivní odkazuje k tomu nejlepšímu z Tommyho a Pentličky Agathy Christie. Objevila-li bych tento námět v Hollywoodu, myslela bych, že jde o přirozenou vědecko-fantastickou větev studia Universal. (18.02.2009)

V rozmezí pouhých třech let vznikly v naší kinematografii snímky "Panna", "Panenství" a "Panenka". Samozřejmě se nejedná o žádnou trilogii nebo něco podobného, ale prostě mně ty podobné názvy přijdou zajímavé. Pokud jste viděli všechny tři, máte dobrý přehled o filmech pro pamětníky. Tento Landův kousek není nijak zvlášť povedený, ale kde jinde uvidíte Ferbasku, jak imituje robota? Jen kvůli tomu si tento snímek prostě musíte zapamatovat. K mé potěše zde hraje i Jiří Dohnal, rodák z Holoubkova, kde skoro celý život bydlím. Celkově to za více než za tři hvězdičky nevidím, ale jako fanoušek filmů pro pamětníky jsem celkem spokojený. (22.01.2022)

Poměrně slabá komedie, při níž jsem se snad ani nezasmál. Ferbasová v jedné ze svých nejtrapnějších rolí, z větší části uvězněná v jakési krabici, aby diváci a zájemci o nákup Robotky nepřišli na podvod, protože skutečná Robotka je ještě stále ve vývoji. Nejlepší z filmu byl záběr (pravděpodobně fotografie) panorámatu Turnova - což vystačilo asi na půldruhé vteřiny. (26.12.2020)

Je možné se a tenhle film dívat jako na vůbec první české sci-fi. Panenka je zde střízlivě pojatý robot, který vypadá jako manekýnská panna, který má vzadu v těle díru plnou strojků. Pokud funguje, toporně zpívá a pohybuje se (žádný super-inteligentní robot á la Blasius). Je to tedy relativně věrohodný fantastický motiv. Ve filmu je několik vtipných gagů a chytlavých písniček. (13.02.2013)