Trabantem tam a zase zpátky

Zda jsem zvolil správnou strategii při sledování Trabantové série, když jsem jako první zhlédl snímek o poslední cestě z Indie až do České republiky, netuším. Upřímně ani mně samotnému se tahle strategie nezamlouvá, jelikož preferuji chronologické sledování v závislosti na času distribuce. Ale pro jednou jsem se spontánně (a tak trochu v cestovatelském duchu) rozhodl, že na Přibáňův snímek "Tam a zase zpátky" zajdu do kina a tak se stalo. V prvních minutách byl proto zřejmý deficit z minulých dílů, jelikož jsem se se členy posádky teprve seznamoval a zvykal si na jejich, pro zbytek diváckého osazenstva známého, počínání s překážkami na cestě. Rychle jsem se ale do postav vcítil, čemuž podle mě velmi pomohla nostalgická vzpomínka na mou návštěvu Indie. Leč bych preferoval rovnoměrnější rozdělení jednotlivých částí cesty ve filmu (Indie zabírala drtivou většinu a trasa Uzbekistán-Slovensko sotva 5 minut), hodil jsem tenhle zmar za hlavu. Postupem času jsem se totiž do snímku ponořil víc a víc a poslední půlhodinku jsem už jen nadšeně hltal. Narozdíl od pravidelných diváků Přibáňových dokumentů se mé prvotní nadšení z šíleného pokusu objet trabantem celý svět dostavilo právě v tomto díle a díky neznalosti předchozích dílů přehlížím nedostatky, kterých si už znalý divák při porovnání s předchozími cestami asi snadno všímá. Pro mě ale zvítězila síla přítomného okamžiku a bezmezně nadšeného pocitu z nespoutaného cestování a dalekého překročení komfortní zóny všech účinkujících. Za toto nadšení jim děkuji a už se těším na retrospektivní sledování zbylých trabantových dobrodružství. (14.06.2019)

Trošku postrádá smysl vidět film, pokud jste měli co do činění se skvělým seriálem, ale na zpříjemnění večera při sedmičce vína... proč ne. Moc chválím nápad přijít se seriálem, protože do dvouhodinové stopáže celovečerního filmu, se toho opravdu moc nevejde, jak se ukázalo. Zajímavá destinace, nádherné záběry (zejména dron), vše skvěle ohudebněné, velmi sympatická posádka. Snad jen střih mohl být o něco lepší, ale upřímně bych to moc nechtěl dělat. Probírat se v časovém presu takovou hromadou záběrů a snažit se z nich vycucat to nejlepší, to byl velmi těžký úkol. A velkou Achillovou patou celé této expedice byl časový press. Ať už vinnou antikoncepčního selhání, končících víz, či snahou o rychlý průjezd "drahých" zemí. Indie byla luxusní, ale zbytek divák viděl tak nějak pouze z rychle jedoucího vlaku, což byla velká škoda. Každopádně jsem moc rád, že celý projekt vznikl, protože je to zkrátka vždy takové milé pohlazení na duši a nedám na žlutý cirkus dopustit. Bude-li další výprava, tak se rozhodně s velkou chutí opět podívám. (23.12.2019)

Tyhle kluky to prostě baví a je to strašně mooc znát. A to je dobře:-)) Super atmoška krásné záběry a skvělá parta lidí. Stopáž mi v kině přišla jak slabá půl hoďka. Tak snad bude taky seriál. Krom stopáže mě ještě mrzel pozdní příjezd poláka Radka. Protože toho bodrého poláka jsem viděl na živo a to je samorost jak má být. Jen tak dál chlapi. Holub, Hanzelka, Zikmund z Vás musejí mít velkou radost!!!! (14.05.2019)

Partička suchopárnejch, megatrapnejch a mnohdy i mentálně zavostalejch Pražáků dvě hodiny rozebírá a skládá trabanta nebo ho tahá z písku a vody. Jindy vtipný pšontek se objevil i ztratil na čínsko ruských hranicích a zábavný maďarský motorkář si tentoraz na cestu pribalil málo žinčice. Kouzlo v prdeli, cestopis v prdeli a s tolik svěží Jižní Amerikou to má společný akorát ten Sachsenringer. Přiblblé ždímání dávno suchého hadru za každou cenu. Nejvyšší čas sešrotovat bakelit a vrátit se ke svý Máně do Přibáně, Dane. (04.05.2020)

Jediný důvod, proč nedávám plné hodnocení, že naprosto souhlasím s tím, co bylo řečeno i ve filmu - po Africe, Austrálii a Jižní Americe (nepočítaje experimentální Hedvábnou stezku) už opravdu nebylo nic úplně dechberoucího, úplné nového a bylo i cítit, že po všech těch expedicích účastníci zkrátka neměli tu správnou šťávu. Únava a potřeba co nejdřív dorazit domů se táhla napříč celými skoro dvěma hodinami. Napětí mezi Danem a Vojtou, na oko jen humoristické, taky nedělalo nejlepší atmosféru. Navzdory tomu je to hlavně technicky nejlépe natočený dokument ze série. Záběry z drona fenomenální, obecně hra s kamerou (nezapomenutelná noční obloha), důraz na filmovost a samozřejmě i na humor, protože bez něj to nejde. Tohle už ani vlastně nebyl dokument, jako spíš regulérní filmový road-movie snímek vhodný multikina (do něhož se také právem dostal). Cesta opět extrémní - bahnitá, hrbolatá, položená v ohromných výškách, čemuž vévodily všudypřítomné přičmoudlé postavičky s mobilem v ruce a prosbou o selfie, nebo až příliš starostlivá armáda s policií. Zakončení víceméně počátkem se mi také strašně líbilo - třeba nás v budoucnu s našimi „hrdiny“ zase něco čeká? Jsem opravdu mile potěšen, ale zároveň zvědav, jak tato „finální“ cesta teprve opravdu vynikne v seriálové podobě. Možná, že až tam po stále nepřekonané Jižní Americe zase rozdám plných pět? Kdo ví... (06.04.2019)