Smrtonosná pasca

Klasika akčního žánru. Ani v nejmenším geniální, nicméně fakt, že byla první se jí upřít v žádném případě nedá. I Willis jako hlavní hrdina byl v tu dobu něco nového a v podstatě definoval novou éru moderního akčního hrdiny. Od této chvíle už nebyla in sto tunová mašina s kulomety v obou rukou, která bez jediného škrábance likviduje tuny zloduchů. Začal být in hláškující sympaťák, jehož zbrklost ho nejednou stála nějakou tu kapku krve. Nelze nedodat, že v této době byl zřejmě režisér McTiernan pod vlivem nějakých omamných prostředků, protože později (specielně v současné době) točil už jen jednu sračku za druhou a ke kvalitě jeho prvních filmů se už pravděpodobně nikdy nedokáže vrátit ani po stránce formální, natožpak obsahové (žánrový průkopník). (20.04.2007)

Akční film pro ty, co neradi klasické akční filmy. Svaly byly nahrazeny mozkem, málomluvnost zase ukecaností a přehnaná vážnost vystřídal důvtip. John McClane zkrátka dokázal osvěžit skomírající žánr a nastartoval novou vlnu polidštěných hrdinů, co měli dar dostávat se - ne vlastní vinou - do šílených průserů. John si takhle zpříjemnil vánoční svátky ve skleněném pekle jednoho mrakodrapu, kde si to s bandou germánských teroristů rozdával všude, kde se dalo: třeba na schodištích, v rourách vzduchotechniky nebo ve výtahových šachtách. Byla to těžká robota a John prolil hodně krve, ale protože Gruber někam uletěl, náš borec mohl slavit vítězství a pomalu se začít těšit na další Vánoce - tentokrát na letišti. (02.06.2016)

Smrtonosná past je ultimátní akční pecka. Viděl jsem jí jako hodně malej a tenkrát jsem si říkal, jakej je ten Bruce borec. Jenže pak jsem tuhle pecku neviděl nějakejch patnáct let a zapomněl jsem na docela dost scén. Říkal jsem si, že tak to nemůžu nechat a tak jsem se k filmu opět vrátil. Tenkrát jsem ty emoce nemohl jevit naplno, ale teď vím, že do Johna McClanea jsem se vysloveně zamiloval. (02.02.2013)

Geniální scénář, jehož základní osa příběhu se dočkala tisícovky kopií, které však nikdy nedosáhly jeho kvality, invenční McTiernanova režie s drajvem tak nekompromisním, až vlastně nasadil laťku tak vysoko, že ji nikdo (včetně jeho samotného) už nikdy nepřeskočil, atmosféra Štědrého večera, kdy se to všechno posralo a Bruce Willis v životní roli unaveného, odhodlaného a hláškujícího policajta, to jsou základní pilíře nejenom tohoto filmu, ale celkově žánru akce, která už po Die Hard nikdy nebyla na plátně lepší. Dvouhodinová extáze v tom nejluxusnějším balení, kterou nemůže milovat jedině tupý ignorant! (24.09.2006)

Skutečnost, že americký filmový průmysl vedou židé, cenzuru katolíci a diváci jsou protestanti, ukazuje na tamní mimořádnou spolupráci: jedněm jdou do kapsy výdělky, druzí zajistí odstřiháním závadností návštěvnost a třetí se přijdou poveselit do kina. Nestojí právě na tomto velký trik Hollywoodu, o němž vypráví první Smrtonosná past? Na elementární úrovni ten film můžeme samozřejmě číst jako příběh o newyorském policajtovi, který vystřílí bandu teroristů, ale vedle toho tu máme i příběh o nacistovi Gruberovi, kterého přivábila do mrakodrapu chuť nastřádaných židovských peněz. Gruber se svými německými pohůnky představuje cosi jako relikt, který se nepodařilo chytit spojeneckým oddílům před Norimberskými procesy. Jestliže měl Goebbels za nacistického Německa na starost vnitřní Německo a Hitler válku, pak tady zajišťuje analogicky PR-ko dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem Gruber a válku jeho pochopové určení na špinavou práci. Co je ovšem klíčové a co si uvědomil Marlon Brando, židé a představitelé mocné židovské lobby, kteří kontrolují a vládnou Hollywoodu, si dávají dobrý pozor, aby ve filmech nebyli nikdy zobrazováni negativně a už vůbec ne jako loutkáři hýbající světovou šachovnicí, a proto jsou v první Smrtonosné pasti filmu vydávány za Japonce, konkrétně za japonskou finanční společnost Nakatomi sídlící v moderním mrakodrapu v centru L.A. Podobná cenzura proběhla mimochodem v Německu, kde jména jako Karl a Hans, ale i Fritz, Kristoff nebo Heinrich nahradily jejich anglické ekvivalenty. Kdo je pak ale Willis, který nám v triádě teroristé-oběti-zachránce chybí? Willis je nejspíš novodobá kombinace Abraháma, Mojžíše a krále Davida v jednom. Prostě Superman, sám velký Jahve, který se zjevil, aby po Egyptu, Asýrii, Babylonu, Římu opět vysekal židy z problémů. Odsud chápeme i původ slavného výroku Johna McClanea o krůtě a obyčejným vánočním stromečku, kterým odkazuje k šábesu (židé Vánoce neslaví, to je další kamufláž pro západní křesťanské publikum), kdy by se mělo v klidu odpočívat, jenže on musí lízt v nějaký blbý rouře. Podobný výrok známe z Biga Lebowskiho, který rovněž o šábesu nekoulí. Jenže záchrana lidských životů je přece jen něco jiného než kuželky. (08.09.2011)