Brankár

Očekávání byla trošku někde jinde. Asi bych čekal životopisné drama o Němci, který se aktivně zapojil do bojů Druhé světové války, ve které byl zajat a ihned po válce začal žít v Anglii a chytat za místní fotbalový klub, ponese o dost větší dávku kontroverze a vyhrocených situací. Takhle je to až hodně sladkobolné a popravdě ani toho fotbalu tam tolik není. Uznávám že Bert Trautmann ušel neskutečnou cestu od ''nácka'' v koncentračním táboře k legendě Manchasteru City, ale tenhle film by tohoto příběhu mohl využít daleko více. Nicméně herecké obsazení je sympatické a když už nic jiného, tak příjemná sportovní dobovka z toho je. (13.08.2020)

Poměrně přeceňovaný film, řekl bych. Aniž by jste někdy o Trautmannovi slyšeli, nebo si o něm něco vygooglili, budete dvě třetiny stopáže o krok napřed, protože je to fádní a předvídatelný příběh. Navíc vcelku nudně natočený. Takto jde dělat životopisný film o nějaké superzajímavé postavě, ale ne o neznámém brankáři. Téma vypořádání se s válečnou minulostí a přijetí ze strany Angličanů, tvůrci ničím neobohatili, takže fajn dobovka, ale co dál? Trochu zajímavější byl až přechod do Manchesteru, ale i přes dvě dramatičtější události, je to jaksi bezkrevné. Scénář se otírá o mnohá témata, která by jiskřila, pokud by se do nich tnulo, ale Rosenmüller neměl koule na to, aby diváky(a producenty) poslal do nekomfortní zóny. Zůstal u životopisného klišé. Přitom ten příběh vybízel k zařvání Válka je vůl! Nebo dokonce: lidi jsou bestie bez ohledu na barvu vlajky. Bohužel proběhlo jen zašeptání: mějme se rádi, válka už skončila. (07.08.2023)

Já vám fakt nevím. Všeobecně nemám rád žádný tým pocházející z průmyslového centra Velké Británie. A když k tomu přidám fakt, že hlavní hrdina je fašista na nepřátelském území, nemám pražádné pochopení pro jeho brankářský um, který ho vystřelil do síně slávy ještě před tím, než se klubu ujal šejk Mansour bin Zayed Al Nahyan. 66 % (23.10.2019)

Další z mnoha děl dle příběhu člověka, který se nějak zapsal do dějin. Natočené je to dobře, nicméně problém u mě vězí v tom, že mě herci vůbec nepřesvědčili o svých úlohách a charakterech. Vše je moc ploché a vůbec to nejde do hloubky. Což je skoro až podstatou těchto snímků, za mě zklamání a dávám jen průměr. (05.01.2022)

Je to skutečný příběh brankáře , který se ze zajetí vypracoval na britskou hvezdu. Do nacistické armády vstoupil dobrovolně což je morální dilema. Posedlost Britů fotbalem a jejich pragmatismus je zde dobře vidět. Romance je celkem slabší. Nejvíce zábavný pro mě byl "okresní přebor" na malém hřišti. Režisér nemecký kolega Krosse umí fotbal točit výborně. Jak Kross přestoupí do Manchesteru, zacne byt priběh obyčejný - nenávist fanousku, , statečný postoj manželky, postupný respekt a úspěch, domácí idylka u moře i památný zápas ve Wembley, kde Trautmann dovedl svůj tým k vítězství navzdory těžkému zranění krku. Režisér Rosenmüller soukromá drama hrdiny moc neuměl, počínaje noční můrou z fronty a konče rodinnou tragédií provázenou přepjatou výzvou „Hraj dál, hraj pro svého syna“. Podle někoho trvůrci své kontroverzní titulní postavě mírně nadržují. Ale jde o druhou šanci že. Aspoň neoslavují jeho pět nacistických vyznamenání včetně Železného kříže nevystavují odpustky za brankářskou bravuru. Zajímavé jsou další osudy Trautmanna. Zemřel až v 89 letech, několik dětí i manželek a do pozdního věku pracoval pro fotbal. (16.04.2020)