Psi nenosia nohavice

Romantická komedie nebo „sado maso“ ? Úplně něco jiného. Ester Geislerová se utopí v jezeře a manžel mý v stavu dušení halucinace, že se s ní setkává. Od této tragédie jen trpně přežívá a jeho izolaci prolomí teprve setkání s jinou samotářskou podivínkou . Chirurg hlásající „o srdci vím vše“, který dosud operoval, uklízel, žehlil, onanoval, vozil dceru do školy a odmítal známosti, jež mu předhazovala, jako by náhle zešílel. Pokorně plní povely „na všechny čtyři, pejsku, začni funět“. „Příště bych prosil škrtit déle,“ žebrá, leč také domina si žádá svůj díl potěšení: „Normální věci mě nebaví.“ Některé kratochvíle, paličská či zubařská, působí vskutku úchylně. Podle očekávání časem dojde ke ztrátě veškerých zábran a dcera v pubertě si kvůli bezmoci nad otcovou proměnou musí najít vlastní cestu k předčasné dospělosti. Především však ústřední dvojice vyzařuje téměř beze slov daleko víc než fyzickou sounáležitost: smutek, osamělost, strach z důvěrné citové blízkosti i touhu po ní. Že by nakonec láska? Dejme tomu. (03.04.2020)

Když je člověk takzvaně v prdeli... uvězněn na pomezí mezi touhou žít a touhou zemřít, zatímco ideální východisko neexistuje. “Naštěstí” se občas objeví únikové okénko plné střepů, za kterým vás sem tam za doprovodu řezavé bolesti ohřeje pár pomíjivých paprsků světla, pro které se snad většina z nás nebude muset nikdy vyklánět. (08.12.2020)

Tento film jako jediný, který jsem chtěl vidět mi loni utekl ve Varech a musím říct, že je to veliká škoda, protože se do festivalového prostředí náramně hodí. Je to příjemný, nenudící snímek s dvěmi sympatickými a hlavně extra ujetými postavami u kterých vám ale jejich osud nebude jedno. Navíc je podkreslen zajímavou hudbou a občasným humorem. Jako plus a zároveň mínus je fakt, že jsem musel dvakrát zakrýt zrak ( zuby a nehty prostě v takových detailech nedávám). (17.02.2020)

Bolest je v životě lidském velice specifická záležitost, může být hluboce zarytá či povrchní, spojuje nás, každý žije s bolestmi obou druhů. Je asi více způsobů, jak si ulevit od bolesti v duši. Juha volí cestu, při níž dostane bolest z hloubky na povrch, přišlo mi to celkem tolerantní, většina si kompenzuje své bolesti na druhých. Sledujeme jeho očistnou cestu, jež vede přes bolest, až na práh...na kterém stojí anděl (nového) života v černém s bičem a igeliťákem, když si vzpomenu, že to vlastně byla i komedie, pro našeho doktora nebude tedy vůbec lehké si třeba jen tak od srdce zatančit v s/m oblečku na bizárdýze. Klasicky skvělá režie, jež je z těchto krajin očekávána a celkem silný příběh, který krásně rozehrává hru několika postav...všichni nějak kompenzují své bolesti, což může lidi velmi silně spojovat. [Filmový klub Citadela] (03.03.2020)

Když se řekne S/M ve filmu, tak se nejednomu z nás (bohužel) vybaví "odstínová trilogie", což není zrovna ukázka kvalitního filmového řemesla, a proto je divák rád, že existují tematicky blízké filmy z druhého kvalitativního konce. Psi nenosí kalhoty je velmi s(u/y)rová romantika, která se nebojí na plátně ukázat ledacos, zároveň si však zachovává jistou míru vkusnosti a nesnaží se být prvoplánově šokující či pobuřující. Máme možnost sledovat příběh dvou osamělých lidí, kteří jsou navzdory svým poněkud drsnějším specifickým potřebám vykresleni tak lidským a chápavým způsobem, že jim prostě člověk musí fandit. Oba hlavní herci se svých rolí zhostili nadmíru přesvědčivým způsobem, vedle toho mě zaujala drobná role Ester Geislerové (při scénách pod vodou mi na mysli vytanul Vodník od Erbena). Uvítal jsem, že se vedle s(u/y)rové romantiky a pár divácky nepříjemných scén (zasvěcení určitě tuší, o čem mluvím) našlo místo i pro několik účelně humorných scén. V neposlední řadě musím pochválit nepřeslechnutelný hudební doprovod, který skvěle podtrhoval atmosféru filmu. (02.03.2020)