Psi nenosia nohavice

osobitá love story/drama o vyrovnávání se se ztrátou/černá komedie,která ve vší své podivnosti nabízí silný příběh.Filmů s tématikou bolesti ze ztráty blízkého je nekonečně mnoho,ale nemyslím si,že bych kdy viděl podobné zpracování.Originální,podivné a ve své zvláštnosti příjemně nepříjemné.Nebo nepříjemně příjemné...70% (20.08.2021)

Film který i přes poměrně explicitní sado maso hrátky dokáže nebýt prvoplánově vulgární a mít srdíčko. Podle názvu jem čekal spíš odlehčenější perverzní blbůstku, ale on je to, světe div se, dost seriózní film. Smát se sice budete, ale kdyžs i pak uvědomíte, jak moc jsou vlastně postavy v hajzlu, tak vás i zamrazí. V žádném jiném letošním festivalovém filmu ve Varech jsem asi hrdinům nakonec tolik nefandil. Což je vcelku zajímavé - vzhledem k tomu, jaké jsou to trosky. Finové se toho nebojí, díky jim. #KVIFF2019 (02.07.2019)

Finsko na nás tasí temný film o sado maso hrátkách a je to slušný psychologický bizzár. Hlavní hrdina začne navštěvovat místní Dominu, která s ním bude praktikovat různé sexuální hrátky a mráz v zádech střídá smích. Je to velmi neobvyklé téma, které nás zavede do temného zakoutí fetišmu a je to podívaná, která se oplatí vidět nejen kvůli námětu, ale i kvůli dvěma scénám, ze kterých Vám bude nepříjemně. Trhání nehtů a zubů snáším ze všeho asi nejhůře a zde je to vyobrazeno v té nejautentičtější podobě. Fanoušci Severu zbystřit. "Psi kalhoty nenosí, tak dolů s nimi Čokle!!" Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí***, Zábavnost****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí**. 7.5/10. (02.04.2020)

Bolest je v životě lidském velice specifická záležitost, může být hluboce zarytá či povrchní, spojuje nás, každý žije s bolestmi obou druhů. Je asi více způsobů, jak si ulevit od bolesti v duši. Juha volí cestu, při níž dostane bolest z hloubky na povrch, přišlo mi to celkem tolerantní, většina si kompenzuje své bolesti na druhých. Sledujeme jeho očistnou cestu, jež vede přes bolest, až na práh...na kterém stojí anděl (nového) života v černém s bičem a igeliťákem, když si vzpomenu, že to vlastně byla i komedie, pro našeho doktora nebude tedy vůbec lehké si třeba jen tak od srdce zatančit v s/m oblečku na bizárdýze. Klasicky skvělá režie, jež je z těchto krajin očekávána a celkem silný příběh, který krásně rozehrává hru několika postav...všichni nějak kompenzují své bolesti, což může lidi velmi silně spojovat. [Filmový klub Citadela] (03.03.2020)

Romantická komedie nebo „sado maso“ ? Úplně něco jiného. Ester Geislerová se utopí v jezeře a manžel mý v stavu dušení halucinace, že se s ní setkává. Od této tragédie jen trpně přežívá a jeho izolaci prolomí teprve setkání s jinou samotářskou podivínkou . Chirurg hlásající „o srdci vím vše“, který dosud operoval, uklízel, žehlil, onanoval, vozil dceru do školy a odmítal známosti, jež mu předhazovala, jako by náhle zešílel. Pokorně plní povely „na všechny čtyři, pejsku, začni funět“. „Příště bych prosil škrtit déle,“ žebrá, leč také domina si žádá svůj díl potěšení: „Normální věci mě nebaví.“ Některé kratochvíle, paličská či zubařská, působí vskutku úchylně. Podle očekávání časem dojde ke ztrátě veškerých zábran a dcera v pubertě si kvůli bezmoci nad otcovou proměnou musí najít vlastní cestu k předčasné dospělosti. Především však ústřední dvojice vyzařuje téměř beze slov daleko víc než fyzickou sounáležitost: smutek, osamělost, strach z důvěrné citové blízkosti i touhu po ní. Že by nakonec láska? Dejme tomu. (03.04.2020)