Psi nenosia nohavice

Speciální Valentýnské projekci tento film opravdu nahrával a poskytl náhled do bolestných duší, které už nemají skoro co ztratit. Postavy tu nebyly úplně sympatické na pohled, ale jejich vnitřní kouzlo vás zahřálo u srdce. Jsou tu momenty, kdy se celé kino řezalo smíchy, ale zároveň momenty, které jsou opravdu hořké a nesnadné, když se do nich vcítíte. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli je to až na čtyři hvězdy, protože se tam dost opakují scény a je tak nějak všem jasné, jak to dopadne. O příběh tu ale až tak moc nejde jako spíš o zkoumání psychiky zdejších postav a jejich vyrovnávání se s osudem. Poslední scéna v klubu mi ale vehnala slzy do očí a musela jsem se smát a zároveň cítit takový ten nespecifikovaný smutek, takže asi proto jsem se rozhodla mu přilepšit. (13.04.2020)

Juha mi po celý děj prostě nesedl a Pekka Strang za to určitě nemůže. Naopak, jeho pohledy po návratu ze snového bezvědomí jsou dokonalé, trýznivě smutné. Ovšem že je tohle jediná cesta ke smíření se s osudem, jsem mu (postavě) prostě nevěřil a to i přesto, že v tom celém je i jiné potěšení. Navíc bylo by to stále tak těžké? Přeci jen se hlavní děj odehrává mnoho let poté. Mnoho let poté, Elli je dospělá, Juha místo co by ji jistě nelehkou situaci ulehčoval, na ni neuvěřitelně kašle. Můj pohled na věc, příběh tak jak je rozhodně špatný není a že hlavní hrdina není ten největší sympaťák má své klady, nebo svůj klad, jmenuje se Mona. Podstatně zajímavější Kristou Kosonen taktéž výborně zahraná, žel s menším prostorem v příběhu. Ovšem scény jejich postupného sbližování a zároveň strachu, že takto to být nemá, jsou jeho ozdobou. Ono celé sbližování a S/M pozadí filmu má za následek nejednu vtipnou scénu, například takový zubař amatér, nedalo se nesmát. Technicky musím vyzdvihnout nádhernou kameru, ve "snových" pasážích romantickou, ve zbytku filmu syrovou, perfektně využívající světlo. A samozřejmě hudbu, Michal Nejtek skutečně umí, líbilo se mi, jak do ni zakomponoval ruchy z okolí, například nemocniční přístroje! Celkově jsou Psi nenosí kalhoty solidní a netradiční romantickou komedií, ale takové O těle a duši bylo ještě kousek výše. 70% (28.02.2020)

Hodně odvážný kousek, který tady na plátně ještě nebyl. Netradiční romantická love story převlečená do sadomaso oblečku, který na první pohled působí jako bezduchá, přímočará a nudná fetiš story, ale v hloubce se schovává psychická hra dvou osamělých, zlomených lidí. Má to pomálé tempo, temný špinavý filtr kamery a určitě se film nezavděčí každému, ale když divák přistoupí na určitá pravidla a vžije se do hlavní postavy, dostane zvláštní zážitek, o kterém bude přinejlepším přemýšlet pár dnů po zhlédnutí. Dojde dokonce i na nečekaně přiostřené scény (trhání zubů) a všemožné dušení a podobné zvrhlosti, takže já jsem spokojen. (05.05.2020)

Finsko na nás tasí temný film o sado maso hrátkách a je to slušný psychologický bizzár. Hlavní hrdina začne navštěvovat místní Dominu, která s ním bude praktikovat různé sexuální hrátky a mráz v zádech střídá smích. Je to velmi neobvyklé téma, které nás zavede do temného zakoutí fetišmu a je to podívaná, která se oplatí vidět nejen kvůli námětu, ale i kvůli dvěma scénám, ze kterých Vám bude nepříjemně. Trhání nehtů a zubů snáším ze všeho asi nejhůře a zde je to vyobrazeno v té nejautentičtější podobě. Fanoušci Severu zbystřit. "Psi kalhoty nenosí, tak dolů s nimi Čokle!!" Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí***, Zábavnost****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí**. 7.5/10. (02.04.2020)

Bolest je v životě lidském velice specifická záležitost, může být hluboce zarytá či povrchní, spojuje nás, každý žije s bolestmi obou druhů. Je asi více způsobů, jak si ulevit od bolesti v duši. Juha volí cestu, při níž dostane bolest z hloubky na povrch, přišlo mi to celkem tolerantní, většina si kompenzuje své bolesti na druhých. Sledujeme jeho očistnou cestu, jež vede přes bolest, až na práh...na kterém stojí anděl (nového) života v černém s bičem a igeliťákem, když si vzpomenu, že to vlastně byla i komedie, pro našeho doktora nebude tedy vůbec lehké si třeba jen tak od srdce zatančit v s/m oblečku na bizárdýze. Klasicky skvělá režie, jež je z těchto krajin očekávána a celkem silný příběh, který krásně rozehrává hru několika postav...všichni nějak kompenzují své bolesti, což může lidi velmi silně spojovat. [Filmový klub Citadela] (03.03.2020)