Vietor

Silné emoční a traumatické zážitky mohou vyústit ve změněný stav vědomí, kdy lidé komunikují s duchy, slýchávají hlasy či zažívají pocity sjednocení s přírodou. Integrace těchto zkušeností však zpravidla nebývá bezproblémovou záležitostí, a proto také mnoho diváků velmi rychle uvízne v osidlech Lizzyny vnitřní krajiny. Debutující režisérka Emma Tammi zde rafinovaně využívá nelineární narace, čímž vytváří zcela realistický obraz roztříštěné mysli. Zároveň se zaměřuje i na zdánlivé detaily, které laické publikum nejspíše vůbec nepostřehne. Kupříkladu vítr není degradován na nahodilé proudění vzduchu, ale vystupuje jako vědomá entita, která neustále interaguje s hlavní postavou a zrcadlí její aktuální duševní rozpoložení. Zaposloucháme-li se důkladně do jeho zpěvu, uslyšíme hned celou škálu lidských emocí. V tomto případě se jedná o výsledek znamenitého zvukového designu, jenž výrazně přispěl k vybudování plíživé atmosféry strachu, temnoty a obav, která převažuje nad výskytem samotných monster. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku The Wind čtyři silnější hvězdy. (06.04.2019)

Chápem, že niekomu sa tento "westernový horor" môže páčiť, pochváliť atmosféru a pod., ale ja teda k nadšencom nepatrím. Snažilo sa to budiť umelecký dojem, no výsledkom bola kolosálna nuda, ale tak strašná, že curling je proti tomuto fantastická zábava. Zvlášť to mrzí pri hororoch, pretože tam človek čaká nejaké to napätie už len z povahy filmu, no ale tu... jedno veľké nič. Mrle v zadku. Príbeh o ničom, nerozvinutý - kde sa vzali tu sa vzali štyria ľudkovia, ktorí sa rozhodli žiť v absolútnej pustine ktohovie prečo a načo, začo... ani burina tam poriadne nerástla, ale chystali sa pestovať... Jedna vraždička na konci akože"šokujúco" odhalená..... a nič.... Len pofľakovanie sa, prechádzanie okolo domu, čítanie knižiek, debaty o ničom.... Vraj psychológia a melodráma... cha cha. A hororové prvvky? Jedna rozpáraná koza, ktorá pravdepodobne ožila, ustrelená polka hlavy (vyzeralo to čudne), čierne oči a čierny dym... toť vsjo. K tomu dlhé, predlhé tiché a statické pasáže a nuda je dokonaná. Jediné čo stojí za zmienku je pekná kamera a sympatická herečka. Ledva podpriemer. 30/100 (16.04.2019)

Po formální stránce nemá "The Wind" chybu a herecké výkony jsou také více než slušné, přičemž Caitlin Gerard své kolegy ještě o mnoho předčí (a jak by ne, má pro to také zdaleka největší prostor). Temné psychologické drama ve westernových kulisách, které je ovšem čistokrevným hororem, jak si pozorný divák, pro kterého není zvolený nelineární způsob vyprávění příliš komplikovaný jistě uvědomí - nevysvětlitelné děsivé úkazy začínají daleko dříve, než se na scéně objeví druhý manželský pár. Milovník hororů postavených především na postupném budování tísnivé atmosféry si tu rozhodně přijde na své a fanoušci přímočařejšího strašení se nějaké té lekačky také dočkají, tak či onak tenhle "Vítr" dokazuje, jak nečekaně hrůzyplným místem může být i zdánlivě přehledná a otevřená prérie. Po "Čarodějnici" (2015) je tu další ponurý historizující snímek, který si ty poctivé 4* rozhodně zaslouží. (22.04.2019)

Na debut sice slusná režie, hezky to vypadá, zahrán je film přesvědčivě, ale tempo filmu je velmi pomalé až nezáživné a hororových prvků je poskrovnu. Spíše je film psychologické depresivní feministické Drama o izolované ženě, která je poháněna démony. Líbila se mi hudba a ve finále se alespoň něco začlo dít, ale spíše jsem se pronudil. 50% (09.04.2019)

„Samotou mozek trouchniví, obavy z temnoty oživí.“ Liduprázdná prérie a v ní chudá farma. Kam oko dohlédne jen pustina, prach a vítr, k nejbližší osadě je to i na koni několik dní. Cestu lemují hroby nešťastníků, samotou a nudou na troud uschlých hororových fanoušků. Jo jo, mít Bibli či Demons of the prairie, mohli si při filmu aspoň číst, aby zabili čas. DÉMONICKÉ OKÉNKO: [][] Co skrz něj vidíme? Ϣ Dvě barabizny na spadnutí s věčným průvanem, v komíně cos kvílí (ale Faustka to prý není) a venku ve tmě něco skučí. Kdepak vítr, pojídač duší je to, jiskrami z ohniště žhnoucí! Ϣ Kromě něho tu straší i nad krbem visící kapitální parohy, divná truhla těhotná tajemstvím a dvě šibnuté manželky usychající nudou, které střídavě tlučou špačky nebo sebe navzájem, při hře „Uhodni jméno.“ Ϣ Venku se motá zázračně obživlá koza, k tomu dvě zrakvená miminka a reverend „šířící slovo Boží“, zejména v noci a s ďábelským funěním. [][] Půl hlavy ustřelené, břicho rozpárané, střep do krku zapíchnutý, atmosféra samoty, beznaděje a deprese jak řemen... a ta moje hororačka se ofrňuje a na konci se zeptá: „A to je celý?“ Teda, já mít doma pušku... (28.11.2023)