Motiv pro vraždu

Povídková kriminálka, která se s tématy moc nepáře. V první povídce Víkend zaujme Ilja Prachař v roli chlápka, který znásilní Zdenu Studenkovou (nehorázná šťabajzna a zároveň i její první filmová role) a poté co ho pozná se mu situace vymkne z rukou. Ve druhé povídce Rukojmí vyloženě řádí Jiří Hálek jako narkoman, který se nezastaví před ničím, aby dosáhl své dávky (velká škoda, že tento vyjímečný herec dostával před kamerou jen samé malé úlohy a tohle byl jeho velký herecký koncert). V posledním vyprávění Kapsář zase kraluje Petr Čepek coby propuštěný vězeň, který chce na svobodě sekat už jen dobrotu, ale dlouho mu to nevydrží. Jeho bývalou partnerku hraje moje femme fatale Jana Brejchová (té krasavici to seklo v jakékoliv roli). Hudbu dělal Petra Hapka a je poznat, že byl nadaným žákem a obdivovatelem Zdeňka Lišky, zejména v povídce Víkend jakoby Liškovi vypadl z oka (noty), nebo jeho disharmonické bubny v Rukojmí. Každá povídka se snaží divákovi objasnit to jediné - motiv pro vraždu. A sakramentsky to funguje! (20.01.2018)

Škoda že tento povídkový krimifilm nepůsobí více uceleně (ať už z hlediska námětu povídek či způsobu filmového vyprávění). Přeci jen je hodně znát, že každá povídka má jiného režiséra. I tak má ale každá povídka něco do sebe. U Víkendu vedle krásné Zdeňky Studénkové zaujme až překvapivě idylická hudba Petra Hapky, v Rukojmích je sice hudby pomálu, za to zde v roli narkomana exceluje Jiří Hájek. A Kapsář je hodně o Petru Čepkovi v celku typické roli "smutného hrdiny". Zaujala mě mj. jeho interakce s malým Filipem Renčem coby jeho filmovým synem. (05.01.2024)

Velmi dobrý normalizační kriminální tryptich, od zajímavých autorů, pro všecky, to byl de facto režisérský debut a to dost výrazný. Pro mě osobně, jasně nejlepší druhá, která je i nejvíc ceněná, často se o ni mluví, jako o tě, která rázně překračovala, dobové konvence žánru, jmenovala se "Rukojmí", Jiří Hájek v roli nebezpečného narkomana, který potřebuje nutně novou dávku morfia, je zde opravdu excelentní, jeho role je opravdu hodnověrná. Ve třetí mě bohužel trochu vadila, ta kolotočářská hudba, na kterou jsem alergickej, jinak první a třetí, jsou oproti té druhé, velmi sugestivní, už méně výrazné, i co se týče jednotlivých hereckých výkonů.. (10.12.2006)

„Zprznil krásku v ořeší, pohrabáč to vyřeší.“ Povídkové sockrimi s výchovným aspektem, který tenkrát zafungoval. Po zhlédnutí, ještě na základce, jsem si předsevzal, že nikdy nebudu krást, fetovat ani brát stopařky. Zatím dobrý. Ale stopnout si mě náctiletá Studénková v kraťounké sukénce... ZAMŘÍŽOVANÉ OKÉNKO: [][] § 1) Kdepak Prachař. V kategorii sexuální agresor následně vrahem kraluje Perepeczko ve Smrti stopařek, z toho mrazilo. § 2) Zfetovaný vyšilující Hálek klouzal po šikmé ploše přesvědčivě, zasloužil by vlastní film. § 3) Opuštěná dětská duše vs. milosrdné lži. Tatínek není kriminálník, jen (ne)šikovný kouzelník, který zmizel. Btw, kníže temných postav Petr Čepek, s jeho ďábelsky uhrančivýma očima, vytahuje nůž... ale lidi se mu jen smějí nebo ho rovnou fackují. Hodně divné. [][] A chudák Studénková, krásná holka, ale takový pech na chlapy! Tady ji v lese zalehnul funící Trautenberk, pak v zámeckém parku znetvořený baleťák a nakonec skončila v nevěstinci. Sice luxusním, ale na csfd hanebně podhodnoceném. (24.11.2023)

Jak již zmíněno, nejedná se o klasickou kriminálku, ale o tři povídky, z nich nejlepší byla ta první ( Víkend ), ta měla v sobě alespoň napětí i když logika uvažování Iljy Prachaře byla na úrovni vegetariána co přijede nakoupovat na jatka. Druhá povídka Rukojmí byla hodně brutální, nevybavuji si kdy jsem viděl brutálnější českou krimošku, ale ten děj. Poblázněná smažka zmateně pobíhá městem tak dlouho až se ocitne u komplikovanýho porodu, to jeden žasne. Třetí povídka Kapsář byla pitomá a dějově naprosto nevýrazná. (25.01.2011)