Réžia:
Július MatulaScenár:
Markéta ZinnerováKamera:
Antonín DaňhelHudba:
Dezider UrsinyHrajú:
Michael Dymek, Jiří Strnad, Josef Somr, Jana Tomečková, Ivan Mistrík, Ilja Prachař, Petr Voříšek, Helga Čočková, Miroslav Horák, Blažena Holišová (viac)Obsahy(1)
Své boje proti sobě vedou malí obyvatelé pohraniční vesnice Větrov - chovanci z dětského domova zvaní Indiáni a místní kluci řečení Šímáci. Dokáže starý vysloužilý pohraniční pes spřátelit obě chlapecké party? Film byl věnován Mezinárodnímu roku dítětě a 30. výročí založení Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (81)
STOJÍ ZA TO VIDĚT: Pod rouškou příběhu o "spřátelení chlapců a děvčat z dětského domova, s chlapci a děvčaty, kteří nejsou z dětského domova, za pomoci hodného starého psíka", je vymejvárna o tom, jak je super žít v zemi obehnané ostnatými dráty. Chrání nás před narušiteli! A kdyby chtěl někdo z našeho ráje ven, máme statečné pohraničníky, kteří s ním zatočí, když takového nevděčníka děti z Větrova napráší. (mrtví na čáře se do příběhu nějak nevešli)... ..PS: hvězdy jsou za dokonalou ukázku skryté propagandy. ()
Na tomto počinu nemrzí ani tolik vytýkané dobové normalizační kulisy, spíš naivita a nereálnost prostředí dětského domova. Děti deprivované nedostatkem lásky netvoří takové idealizované party, romské zastoupení je mnohem větší a pochopení personálu (nejen pro vojenské vlčáky) mnohem menší. Strhat by se dalo na tomto snímku kde co. Přesto 5* bez mrknutí oka. Proč? Protože podobné pochopení pro dětské vnímání světa se už dnes nevidí. Protože velký příběh lásky a přátelství nepotřebuje reálné kulisy, ale reálné emoce. Protože kamera je občas nádherně melancholická. Protože muzice Ursinyho je ponecháno hodně prostoru a téměř klipový střih ji v takových chvílích umocňuje. Protože oba dětští herci jsou výborně vybráni i vedeni. Protože jsem u toho filmu plakal před lety a nyní jsem plakal zas. Protože tohle je velké drama v pozoruhodně nedramatických kulisách. Není až tak důležité, jak vyprávíte, máte-li o čem. Napadá mne, že za sterilitou současných filmových dramat stojí absence opravdovosti základní jednotky dramatičnosti - lidského vztahu. ()
Dle čtení zdejších komentářů zjištuji, že antikomunismus je stále in. Psali zde blbci, bydlící v nájmech s nejistou prací a absolutní otevřenost kterou film nabízí, oni neviděli. Indiáni z Větrova nejsou film "pouze" o chlapcích z dětského domova. Ukazuje komunikaci, která za jistých okolností fungovala a spoustě lidem to může přijít naivní. A co ? Dětství je o naivitě a snech. Je v něm čistota a upřímnost. To až svět dospělých z většiny z nás udělá uzavřené neosobní blbce.. Nejvíce vyzdvihuji psaní ministrovi a vypelichaného jestřába. :-) 5* a hotovo. ()
Hodně citová záležitost. V mládí jsme si hráli na všechno možné. Vstupem do dospělosti se všechno mění. Už si člověk nehraje, neskáče jen tak, neplazí se po zemi. Všechno je jakoby složitější, i když to vlastně není pravda. Indiáni z Větrova jsou pro mě citovkou, vzpomínkou na mládí, kdy jsme měli zcela jiné "starosti". No a ten závěr filmu. Achich. ()
Hrozné je, jak ti naši normalizační >umělci< dokázali zneužívat i malé děti. Ten film sám o sobě je zoufale průměrný, byť to téma dětí v dětském domově mohlo být zajímavé, muselo by však být jinak a !nepoliticky! podáno. Takto do důsledku vzato je ten film vlastně takový propagandistický hnus pro mládež, natočený s cílem vychovávat tu šťastnou novou stádní generaci pro pseudosocialistický husákovský ráj. Nakolik se to povedlo, je bezesporu vidět na generaci dnešních třicátníků a čtyřicátníků... Jó, nakonec stačí se podívat na zdejší hodnocení. Hnus relativizmus... :-( . . . Jedna hvězdička jen za některé ty dětské nevinné výkony... ()
Galéria (3)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (1)
- Filmovalo se na Pálavě, v Pavlově a na zámku ve Valticích. (M.B)
Reklama