Spravodlivosť pre moju dcéru

Je obrovská škoda, keď tvorcovia disponujúci v rukách tak neuveriteľne silnými kartami, "odbijú" takúto "wrong story" nejakou slabšou hodinkou a pól, miesto toho, aby po emocionálnej stránke, zašli viac do hĺbky. Ja sa absolútne nesťažujem (!!), lebo "Au nom de ma fille" dokáže pomerne slušne "rozhnevať" či znechutiť, no mám dojem, že sa zo samotného, veľmi, veľmi smutného príbehu, dalo predsa len vyťažiť viac. Na "neprávo", páchané na hocijakom človeku, by sa totiž v žiadnom prípade nemalo zabúdať. Ba práve naopak ... (09.06.2017)

Šokujúci príbeh podľa skutočnej udalosti. Celý film ťahá herec Daniel Auteuil, ktorý hrá veľmi dobre. Škoda toho ,že film je len priemerný, kde film skáče časom a nie je vysvetlené správanie niektorých osôb v scénach. Napríklad exmanželky, ktorá má málo priestoru vo filme. A vôbec nie je vysvetlené jej konanie. 6/10 (07.10.2018)

Ztráta dcery, pátrání po příčinách, snaha dostat pachatele před soud. Přes 30 let života ztraceného i naplněného, to podle toho, jak se kdo na problém dívá. Daniel Auteuil je pro roli posedlého otce jako stvořený a jde za svým cílem neohroženě. Je postupem času označen za podivína až blázna. Každý by to vzdal, ale on ne. Rozhodně film pro zamyšlení. 75% (27.12.2017)

Veľmi silný námet, navyše podľa skutočnej udalosti, no žiaľ po dramatickej stránke mi to prišlo dosť odbité. Je tu napríklad plno nelogickostí, ktoré súvisia s vekom hlavnej postavy a tých pocitov plynúcich z jednotlivých situácií som tiež čakal viac. Viac-menej to bolo celé o doťahovaní sa s právnikmi, písaní listov, šoférovaní nešťastného otca.... Tých naozaj zaujímavých a emotívne vyhranených dramatických scén tu bolo len pár. Kto chce naozaj vidieť ako funguje nespravodlivosť na francúzskom súde a popritom sa aj zdravo naštvať, tak nech si pozrie snímok Obvinený (2011), ktorý je v tomto smere jednoznačne najlepší. Lepší priemer. 65/100 (26.06.2017)

Tak toto je jeden z těch příběhů, kdy od začátku do konce musíte držet palce hlavnímu hrdinovi i když vidíte, že mu z toho postupem času pořádně jeblo. Vzhledem k neobvyklým okolnostem a řadě nešťastných ran osudu se ani není čemu divit. Přijít o všechno na čem vám záleží a dívat se, jak se vše kolem vás rozpadá a do toho se ještě nedočkat spravedlnosti, tak to musí sakra bolet. Popravdě řečeno, ona každá nespravedlnost, ať už malá anebo jako v tomto případě velká přeroste postupem času ve vnitřní nenávist, která vás zevnitř sžírá jako jed proti kterému nejsou protilátky. V horších případech to člověka dovede, až k extrémním blbostem a to hlavně protože neví kudy ven. Tak to se přesně stalo našemu hrdinovi Andrému Bamberskimu, kterého skvěle zahrál francouzský herec Daniel Auteuil. Z počátku nám snímek vykresluje příběh vcelku normální francouzské rodinky ve které všechno funguje, jak má až do té doby než zemře jejich teprve čtrnáctiletá dcera. Okolnosti její smrti jsou zahaleny nejastnostmi až do té doby než se při pitvě zjistí, že měla před smrtí pohlavní styk ve kterém byla v  bezvědomí. A v tom nastupuje náš André a začíná ten pravý Saigon, který trvá bezmála půlku jeho života. Příběh je vyprávěn pěkně postupně, jak šel čas a my se v něm dozvídáme rok po roce jeho nešťastné boje hlavně se soudní byrokracií. Neschopnost soudů, ministerstev a policie v naší nádherné Evropské unii stoprocentně nefunguje a spolupráce mezi členskými státy už vůbec ne. Píšu to hlavně proto, že tento film byl natočen podle skutečné události a postoj Německa v této kauze je nehorázný, skoro až do nebe volající. Po třicetiletém marasmu, kterým si náš André prošel by si zasloužil minimálně nějakej ten diplom za výdrž  a z mého pohledu taktéž obdiv a zasloužených 80%. (21.09.2021)