Čas prebudenia

1990 byl očividně pro Robina Williamse úspěšný ročník, po výborné Společnosti mrtvých básníků dokázal zaexcelovat i v Času probuzení a když přihlédneme ještě k pozdějšímu Willu Huntingovi vyjde nám, že tyto citlivé role mu sedí nejlíp a zvládá je opravdu bravurně. Roberta De Nira není třeba ani komentovat, ten přeci neumí hrát špatně. A právě na bezchybných hereckých výkonech a silném scénáři je postaven celý film. Citlivě divákovi prezentuje dojemný příběh "spících" lidí v ústavu, které dokáže chytrý doktor po letech zázračně probudit. Bohužel jen proto, aby je záhy musel zase "uspat", jelikož léčba není vůbec ideální... Film nás nejen dojme (troufám si říct, že nejedno oko nezůstane suché), ale také donutí k zamyšlení, co takový "spící" člověk vlastně prožívá. 9/10 (16.04.2008)

Každý máme slabá místa, která nás dokáží emotivně vyburcovat k neuvěřitelným věcem. Ať už k pláči a nebo k činu, který bychom za normálních okolností neudělali. A právě to své emotivní místo NENÁVIDÍM. Už při prvním pohledu na Roberta De Nira, který sedí na kolečkovém křesle je pro mě utrpením. A i když zatím neřekl jediné slovo, vím, že trpí a život mu do hry zrovna nepřidával dobré karty. Právě od té chvíle jsem věděl, že tenhle film bude pro mě hodně těžké sledovat. Abych vše uvedl na pravou míru není to proto, že se mi podobné filmy příčí sledovat, nýbrž proto, že jsem na něco takového hrozně citlivý. Zvlášť když jde o věci skutečné, které se doopravdy událi. Říkam si, že život takový prostě je a nic s tím nenadělám. Jenže proč to vždycky odskáčou lidé, kteří nikomu nic neprovedli a nikoho nezradili, tak SAKRA PROČ? Film Čas probouzení je film hodně emotivně nabušený. Smích se mísí s pláčem, který i když se tomu příčíte stejně přijde a vy to i podvědomě cítíte. De Niro zde potvrdil herecký talent a s velkým klidem můžu říct, že předvedl zatím nejlepší mužský herecký výkon, který jsem od dob sledování filmu viděl (počítám i Toma Hankse ve Forrestu Gumpovi). Když se Awakenings blíží k závěru po celém těle mi běhá mráz po zádech a vím, že něco takového člověk vidí párkrát za život. Nedoporučuji tento film lidem, kteří mají momentálně dobrou náladu. Já ji měl a až do konce dne jsem byl jako opařený a strašně smutný. Na podobné věci mám však takovou pomůcku, která se mi s tím pomáhá vypořádat. Když si najdete nějaký polštář pořádně do něho zařvěte. Ano, budete se cítit trochu trapně, ale mě to pomáhá zahnat chmury. To je ovšem tak na okraj. Pokud někam patří tato číslovka tak právě sem: 100% (18.08.2007)

Výborní Williams a De Niro, o ktorom som presvedčený, že by zahral aj slnečnicu trepotajúcu sa vo vetre ak by bolo treba:) Verím, že príbeh vychádzal z reálnych skutočností, no vo filmovej podobe bolo niekedy príliš pátosu a silených emócií a najmä- celá problematika bola značne zjednodušená (napr. pacientom sa podá liek a oni zázračne za chvílu "ožijú"). Prvá hodinka bola fantastická, no potom zrazu dej skĺzol do zbytočných scén, ktoré má tak rada Akadémia. Našťastie posledná vyše polhodinka vracia všetko do normálu...škoda, potenciál ostal nie úplne využitý, napriek tomu výborná dráma. (10.03.2006)

To je přesně ten druh filmů, na které jsem alergický. Dvě hodiny ztráty času a citová dojička. Baví vás tyto filmy? No prosím, ale mě s nimi neobtěžujte. Režisérka skončila u druhořadých seriálů. Píše se rok 2011. V kurzu jsou jiní herci než Williams s De Nirem. Jinak film měl ubíjející tempo, zastaralou režii, otřesnou rozplizlou kameru, šumící zvuk, vybledlé barvy a celkově ani nevím, o čem byl. 0% (26.10.2011)

It's a fucking miracle. To tenhle film opravdu je. Dvě hodiny, které utekly ani nevím jak a pak se dostavil pocit nepochopitelného prázdna. Ta myšlenka mrhání životem, zabřednutí do všednosti a stereotypu, nesmyslného strachu ze zklamání... Žijeme, nebo stále jen čekáme na někoho, kdo by nás probudil?? (02.10.2009)