Bolesť a sláva

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem. (14.04.2020)

Nie som nejaký veľký Almodóvarov znalec, ale videl som od neho už niekoľko filmov a tak polovica z nich sa mi páčila. Tento film obsahuje do veľkej miery autobiografické prvky, ktoré si vychutnajú práve režisérovi znalci. Oceňujem, že dej tentoraz neobsahoval príliš prekombinované prvky. Problém je, že to ani nemá nejakú poriadnu zápletku. Je to len také nesúvislé spomínanie. Hlavným kladom filmu je jednoznačne skvelý Banderasov výkon. Konečne zase dostal príležitosť skutočne hrať. A zase u Almodóvara. Asi by sa mal na Hollywoodske béčka vykašlať. Najviac ma bavila línia medzi Banderasovou postavou a jeho matkou. A to jak v období jeho detstva, keď bola pre neho všetkým, tak aj v dospelosti, keď bola stále pre neho najdôležitejšou osobou. Zvyšné línie mi pripadali, že vyzneli tak nejak do prázdna bez poriadnej pointy. Vizuálne to je ale znova vymazlené a aj keď sa vo filme vlastne nič poriadne nedeje, tak vďaka hereckým výkonom film nenudí. 6/10. (10.09.2019)

Z filmu Bolesť a sláva si budem pamätať Banderasove oči, hýrivé extravagantné farby a poličky na knihy a hudbu, ktoré by som presne v tej verzii chcela mať doma. Pedro Almodóvar má 70 rokov a tak k tomu filmu aj pristupujem. Ak chce ďalej fungovať, musí nájsť dôvod a nakopnúť vášeň. Vášeň sú spomienky, réžia, filmy a osvedčení herci - šarmantná Penelope Cruz a sugestívny Antonio Banderas. Táto zmeska vytvorila lahodný a opojný kokteil, ktorý chutí. Či Salvator Mallo zosobňuje postavu Almodóvara asi nemá význam riešiť. Režisér je už roky známy svojím excentrickým prejavom, kontroverziou a príbehmi ovenčenými osobnou skúsenosťou. Zdá sa, že aktuálne je v etape starnutia a do popredia sa dostáva melanchólia, vo filme sa mení tempo a dynamika. Niečo je však nemenné. Jeho celoživotná tvorba sa neustále nesie v duchu záujmu o medziľudské vzťahy a rôzne podoby lásky. V najnovšom filmovom diele Bolesť a sláva je veľmi osobný a divákovi ponúka starý známy matroš - omamné látky. Lásku. Crack a hašiš. Vzťahy. Veľmi pekná rovina a citlivo nasnímaná je láska syna k matke, založenej na úcte. Láska materská, starostlivá a ochraňujúca. Láska homosexuálna s jej erotickou a zmyslovou rovinou. Výraznejšou a ústrednejšou je však téma závislosti. Závislosť ako určitá forma neslobody až temnoty, s ktorou sa však dá vyrovnať. O vlastnú slobodu treba neraz aj bojovať, a nie vždy je to príťažlivý a príjemný boj. Salvator Mallo sa v závere rozhodol potlačiť svoje "smiešne" túžby a pokračoval v živote svojom vlastnom a nie takom, ktorý chcú od Vás iní. (26.05.2020)

Keby linia minulost s Penelope Cruz zabrala 70% filmu a linia sucasnost s Antoniom Banderasom len 30%, bavilo by ma to omnoho viac musim povedat. Naozaj to spominanie na detstvo starnuceho rezisera je velmi pekne a putavo natocene a take prave spanielske, Penelope ako matka sa tam velmi hodi, hoci az tak vela priestoru nedostala. Banderas je tiez dobry, ale trosku som sa nudila...Pacili sa mi tie pestre farby vo filme, interier kuchyne, cervena linka, cerveny kavovar, cerveny toaster, take detaily, ale posobilo to smrncovo a stylovo. A este jedna malickost. Nepacilo sa mi, ze uz starucku matku hrala herecka s modrymi ocami, ved vsetci vieme, ze Penelope ma hnede, velmi to bilo do oci a posobilo neuveritelne! Mohli si dat na tej podobe viac zalezat, alebo namaskovat samotnu Cruz! A spoiler: Myslim si, ze ho mal vyhladat...65%. (06.01.2020)

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)