Cez prsty

České komédie bývajú v poslednej dobe na jednej vlnovej dĺžke schematizmu a klišovitosti, takže som nemal nejaké veľké očakávania. No napokon musím uznať, že "Přes prsty" sa mi celkom pozdávalo. Samozrejme, nebolo to žiadne terno, ale zato ani žiadny úbohý podpriemer ako väčšina ostatných súčasných českých komédií. Prostredie plážového volejbalu originálne, postavy sympatické, zápletka ironická, a predovšetkým to čo je v komédiách to najdôležitejšie - humor mal v sebe dôvtip a sarkazmus, takže z tohto pohľadu fajn. Len škoda, že tá dejová línia nebola aspoň o kus dramatickejšia na úkor tej romcom schémy. Ale fajn, určite aspoň na 3* (to lepšie z aktuálnej českej komediálnej tvorby). (25.04.2021)

Jsou to hodně slabé 4*, spíš by si to zasloužilo silné 3, neb kvalita kolísá jak na houpačce, ale když to vezmu jako celek... Ale popořádku. Člověk je už tak zblblý z těch neskutečně pitomých českých romantických komedií, kde si pár ufounů hraje na lidi, že už k podobným filmům tohoto žánru přistupuje s velkou nedůvěrou. A skutečně - začátek mne málem odradil, jak blbá ta scéna v luxusní restauraci byla. Ještě po úvodních titulcích jsem si říkal, co to je amatérštinu, když si skriptka nepohlídá, že v jednom záběru má u rozhovoru s tv komentátrem ruce v kapse a v dalším je má založené křížem. S příchodem Langmajera na plac je to však už jiné kafe - charismatický chlap s tajemstvím. Úvodní půlku filmu táhne rozhodně on, a je velká škoda, že z něho udělali tvůrci pěkné pako. Vůbec ty chlapské role jsou zas takové zvláštní - záletník, který v Albánii objeví své přírodní kořeny; jak rumunský skořápkář (Cituji z filmu) vypadající slovenský věčně vysmátý léčitel; neschopný barman (i když u něho je fajn myšlenka, že chybami se člověk učí a nic se nemá vzdávat); upjatý číšník... snad jen Taclík jako hráčský trader působí uvěřitelně a v pohodě. Štěstím filmu je, že obě herečky měly také co hrát - jejich postavy měly uvěřitelné charaktery, ty drobné zmínky o rodičích mi stačily, neb stačily a dokreslily povahu, některé vtipy hodně fungovaly (pozor, schody; tikačka, Albánie v Jižní Americe aj.), i když nejde o řachandy. Ona to totiž vlastně není komedie, ale v podstatě dramatický film se sportovní tematikou na pozadí s jemným, fakt jemným humorem. Nic tu naštěstí podle mne není chtěné, vše vyplývá z charakterů postav a logiky jejich chování. A navíc mě potěšilo, že jedna z holek bydlí v obyčejném bytě v obyčejném baráku, a dokonce mne potěšilo i to rýpnutí do luxusních restaurací ("smrdíte jak ryba" - mimochodem koukám teď paralelně na australský Bliss, a jako by to z tohoto zvláštního filmu vypadlo). A nakonec to dobře skončilo a Wilson šel ovit jiného trosečníka, takže za mě fajn film a až se mi nechce věřit, že za ním stojí Kolečko. (22.03.2020)

Jiří Langmajer všechny herecky převyšuje nejen že hraje karikaturu nadsamce. Ale jeho starosvětsky přímočaré kouzlo posledních opravdových chlapů u dam funguje. Petra Hřebíčková a Denisa Nesvačilová jen pózují v úsporných dresech a v postelích. Jejich citové eskapády i vzájemné rozmíšky jsou umělé a jejich nápadníci neboli Vojtěch Dyk a Jakub Prachař okatě dočasní, ne-li přímo okrajoví. Jak skončí výchozí spor, kdy jedna chce otěhotnět a druhá vyhrát šampionát, uhádne divák i bez vstupenky. Ostatně celý děj by se dal poskládat z perel lidového mudrosloví: odříkaného chleba největší krajíc, nenávist plodí lásku, staré hříchy mají dlouhé stíny. Pobavilo mě pár hlášek a situací sebeklamu když Dykův borec prohlašuje, že je „karibský typ“, nebo hrdinka Hřebíčkové soudí, že „opilá jsem roztomilá“. Pobavily mě fráze sportovního komentátora i ezoterické albánské osvícení, ale přesto z plátna čiší vypravěčská chudoba. Příjemný pokus o slunečnou náladu v rytmu samby vyznívá nuceně a zajímavý prvek česko-slovenské řevnivosti vyprchá ve smířlivém finále. Erotické záběry tvoří tuctová manýra, volejbalu je zase dost málo a převážně se zabírá zdálky. Možná by zkušený režisér z Kolečkova scénáře vytvořil hravější obraz pošetilosti citů. Česká kinematografie je obohacena o další vatu. (24.03.2020)

Vyletněná komedie z atraktivního prostředí beach volejbalu stojící na chemii ústřední trojice, která funguje téměř bezchybně. O smích se tu stará především Langmajer v roli stárnoucího seladona, který mě několikrát dostal do kolen, Nesvačilová je tu za tu roztomilou a Petře Hřebíčková to tady sedlo jako už mnohokrát předtím. Samozřejmě že se film nevyvaruje určitých klišé a Kolečkovi občas zahapruje i samotná režie, ale to vlastně k podobným filmům patří. Bavil jsem se víc, než jsem čekal. 75% (06.05.2021)

Co si budeme povídat... Tenhle flák dělá trhákem Jirka Langmajer. To s jakou lehkostí a zároveň suverenitou prochází životem a touto hodinkou a půl, to je naprosto super! Dopomohla tomu, i když krapet laciná, pohodová story, plná vtipu, romantiky, sexu, voliše a samozřejmě i půvabu a krás v podání hlavních dam - Hřebíčkové a Nesvačilové. Za mě velice příjemný překvapení, což se u českých komedií jednadvacátýho století hrozně moc cení! 75% (04.11.2020)