Stalo sa v L.A.

Zkušební verze Nelítostného souboje, to zkrátka musí být kult! Tenhle televizní prototyp (původně zamýšlený jako pilotní díl k seriálu) je téměř identický jako jeho o šest let mladší „plnokrevný“ bratříček (samozřejmě nemluvím o technickém zpracování), jen je příběhově ořezaný na kost (postrádá veškeré vedlejší linie) a liší se prakticky pouze méně emotivním a pozměněným závěrem. Do toho přidejte neokoukané herce, kteří chrlí tytéž repliky co Pacino, DeNiro a spol., jen rychleji, s menší dramatičností a ve skromnějších prostorách, díky čemuž to působí jako studentská, nízkorozpočtová adaptace výše zmíněného (a když to člověk zná, je strašná prča se na to koukat – viz scéna „We just got made“ nebo ztvárnění Waingroa). Což mě přivádí k myšlence, jaké by to asi bylo vidět nejdřív L.A. Takedown a pak až Heat… Třešničkou je béčkový osmdesátkový punc, jenž tomu dodává i řízný kytarový soundtrack, který je stejně „cool“ bez ohledu na vážnost dané situace. A hlavní přestřelka je furt boží, nehledě na rozpočet :-) Navíc je krásně vidět, jakou cestu od té doby TV filmy urazily. A pak ty „předzvěsti“ některých typických scén Mannových budoucích krimi-filmů (vrtulníkový POV průlet nad městem nebo taneční scéna jak vystřižená z Miami Vice) – no prostě lahoda. Perla Mannovy tvorby let osmdesátých a jasné „must see“. (05.01.2015)

Bar, terasa, postel. Čtyři a půl minuty, tři hudební motivy. Mann je opravdu geniální v tom, jak moc dokáže jednotlivé scény pozvednout skrze rytmiku a elipsy. Tu nahradí větu upřeným pohledem, tady zase trochu zpomalí a nakonec dialog podtrhne zvýrazněním barev hlasů. Jeho filmy bývají častokráte (a oprávněně) velebeny za dokumentární preciznost a využití hudby, ona je to ve výsledku ale spíše práce s postavami a uvěřitelná civilnost jednotlivých scén, jež jej bez výhrad činí zmíněným „architektem mezi zedníky“. (16.06.2021)

Televizní je to sice opravdu hodně, ale svůj styl Mann nezapřel naštěstí ani zde a jen díky tomu a skvělému nápadu to funguje docela dobře. Zachraňuje totiž výrazně nedostatky, které k televiznímu formátu prostě patří a které to jinak má a patří mezi ně určitě i hudba, která se mi tam moc nehodila. Jen by ten námět stál za pořádně propracování, které mi zde chybělo, ale myslím si, že svůj účel pro mě tenhle film splnil obstojně - na Heat mě to snad ani víc nalákat nemohlo. Jsem asi jediný tady, kdo upřednostnil televizní originál před tou mladší, dvakrát tak delší a mnohonásobně slavnější verzí a nebylo to jen kvůli stopáži, ale i kvůli tomu, že jsem si nebyl jistý, jestli by tenhle námět na tři hodiny vůbec mohl vystačit, ale teď můžu říct, že určitě ano a budu doufat, že mě Heat naprosto nadchne. Úplně jsem si to při sledování originálu představoval, jak v tom bude mít Mann vypiplanou atmosféru a každý záběr a jak mě to pohltí podobně jako Collateral nebo Zloděj, ale zase si to nechci moc idealizovat dopředu, aby moje představy nebyly lepší než skutečný výsledek. Tak jako tak se ale těším, až to budu moct porovnat, i když si na to budu muset najít ideální čas... Silné 3* (10.04.2023)

Na Heat pochopitelně nemá (monologovi nevěřte, blábolí jako vždy), ale pro fanoušky Heatu je to zajímavá podívaná. Docela jsem se nasmál, ať už té "výpravě", nebo i (ne)hereckým výkonům hlavních představitelů. Manna ovšem nijak nezatracuji, každý nějak začínal. Cameron natočil Piraně2, Spielberg komisaře Columba... Drobná perlička, ve starší verzi hrál Waingra Xander Berkeley, který pak dostal malou roličku i v remaku (na Pacinovu televizi se skutečně nepodívá :-) (01.10.2010)

Michael Mann je talent, stejně jako třeba Spielberg. Kdybych srovnával Duel a L.A. Takedown, tak Mann vítězí na celé čáře. I když oba uměli skvěle prezentovat své trademarky, Mann pracuje se skvělým scénářem, který si napsal sám. Postava Vincenta je boží tady skoro stejně jako v Heatu, protože Plank je typově velice podobný Pacinovi. Ve srovnání s penězi a herci nabušenějším Heatem sice původní film podle starší verze scénáře nevyhrává, ale je to sakra skvělá jízda navzdory formátu, budgetu a horším hercům. Kultovní dialogy zazáří v ústech horších herců ještě více a kamera s hudbou a načančanou fazónou všech postav strhává celkovým osmdesátkovým feelingem stejně jako devadesátkový Heat. Tenhle film bych do Top 20 dal hned. BTW monolog v komentáři píše srance. (23.08.2014)