Dymová clona

Média ve službách reality či snad realita ve službách médiím? Přičemž médii tu nemusí být označována jen televize, ve které se filmoví hrdinové i jejich reálné předobrazy zoufale snažily ukázat světu pravdu i přes to, že se je celý systém snažil zastavit, ale stejně tak dobře jde mezi média zahrnout i tento Mannův film jako celek - ve své prapodstatě vždy manipulativní s divákovými emocemi a jeho náhledem na předváděnou abstrakci reálného světa, přesto však se roztěkanou narací evidentně snažicí o co nejuvěřitelnější podání příběhu. A v důsledku se mu to i daří, i když z toho nutně vyplývá občasná nepřehlednost děje, mírná odosobněnost postav (za což může i striktně obchodní prostředí) a bohužel i problémy s gradací v přestřelené stopáži, takže místy působí trochu nudně... ale díky precizní režii dokáže i přes to pohltit. 9/10 (14.01.2010)

Môj najoblúbenejší Mannov film, kde mi vôbec nevadila jeho pomalá réžia, s ktorou mám občas problém. Film ale skôr stojí na hereckých výkonoch Pacina a Crowea ako na Mannovej réžii, takže je všetko v poriadku. Dráma o nekalých praktikách tabakového priemyslu vytvára zaujímavý paradox o americkej demokracii, kde ste bezmocní voči velkým korporáciám, ale v jednej z nich, v Hollywoode, môžete o tom natočiť film a zožať zaňho slávu. (07.07.2007)

"Cigarety nejsou návykové" hlásaly od pradávna tabákové koncerny a z vysoké pozice, vytřískané nekřesťanskými zisky, se přitom vysmívaly vědeckým anylýzám dokazujícím opak. Možná by dodnes kouření neškodilo zdraví, kdyby si právě propuštěný Jeffrey Wigand, navzdory dohodě o mlčenlivosti, nepustil pusu na špacír. Wigand byl ochoten mluvit právě ve chvíli, kdy měl reporét Lowell Bergman nastavené své radarové ucho správným směrem. Od této chvíle mohou tabákové společnosti začít rychle ukládat dolárky do prasátka, protože v zemi postavené na koníčku žalovat kohokoliv za cokoliv se již začínají štosovat zástupy právníků s nároky na finanční odškodnění ve svých aktovkách. (14.09.2009)

Russell Crowe prodělal celkem slušnou proměnu nejen co se týče vzhledu, ale i herectví. Rozhodně neztvárňuje nějakého superhrdinu, ale spíš normálního člověka, což mu sedí stejně dobře jako třeba role v Gladiatorovi (i když tam ho mám osobně přece jen o něco radši). Al Pacino je tradičně hodně dobrý, předsvědčivý, prostě vynikající, ale celkově jsem u něj postrádala něco navíc, takovou tu scénu jako když ve Dog Day Afternoon řve: "Attica! Attica!" nebo v And Justice For All pronáší svou skvělou řeč s "You're out of order!". I když je pravda, že do tohohle filmu by se to asi nehodilo, protože Insider se nesnaží být nějakým způsobem fenomenální. Snaží se "jen" o poctivé a reálné drama podle skutečného příběhu o jednom muži, který se rozhodl promluvit o škodlivosti kouření. A daří se mu to dobře, dokonce tak, že by jste mu možná přiřkli i těch pět hvězdiček... ale potom si řeknete, jestli 157 minutovému filmu něco nechybí. A jestli to není právě ten zvrat nebo jakési silnější místo, které vám utkví v paměti. (07.09.2007)

Jeden z mála thrillerů, kterému nechybí moc příjemný, režijně bravurně zvádnutý "tok vyprávění", jenž nemá výkyvů, nemá hluchých míst a vlastně ani neoplývá vrcholy, což sice zní diskutabilně, ale u delších snímků to může občas bodovat na plné čáře - to je právě příklad tohoto filmu. Obsahově se snad jedná o vylíčení skutečných událostí - no, Serpico to není, ale filmu bych věřil dost. I to obligátní téma malých holčiček a bohužel i astmatu je ještě jakžtakž ukočírováno, kdyby si ho však scénárista ušetřil, asi bych se pěti hvězdičkám nebránil. (14.07.2005)