Réžia:
Evžen SokolovskýScenár:
Ivan BednářKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jiří VáclavHrajú:
David Prachař, Gustav Opočenský, Veronika Jeníková, Vladimír Krška, Jana Břežková, Michaela Dolinová, Jiří Štěpnička, Otakar Brousek st., Antonín Hardt, Miloslav Homola, Ivan Vyskočil (viac)Obsahy(2)
Mladý, čerstvě vystudovaný režisér Krameš (D. Prachař) přijíždí do oblastního divadla a těší se, že konečně bude pracovat. Chystá se připravit Romea a Julii, která mu byla slíbena. Jeho představy ale brzy vezmou za své. Ředitel (V. Krška) mu namísto klasiky nabídne hru současného autora. Je to psavec, už mu několik her odmítli, a teď se to chystá odmítnout i režisér Krameš. Jenže nemá šanci. Když se s autorem (O. Brousek) sejde, dozví se, že si s hrou může dělat, co chce. Setká se s intrikami hereček, které usilují o roli, s ředitelovými preferencemi při obsazování, různými potížemi při nastudování a jinými překážkami… (Česká televize)
(viac)Recenzie (7)
Podprůměrná, laciná televizní inscenace, která se snaží těžit z atraktivního prostředí divadla, a perestrojkou povolené kritiky... Příšerně hrají i dobří herci.. ()
Docela výstižný popis doby i mravů. 1) Život přináší nejrůznější rány. Toto je například elektrický proud, praví otec synkovi, když mu strká prstíčky do zásuvky. Událo se to v proslulém Renčínově kresleném vtipu a celá věc by mohla dobře fungovat jako základní charakteristika naší televizní inscenace._____ 2) Hra na mě působí nadčasově, mnohé zobrazované problémy si umím představit i v současnosti. Dnes by ovšem ředitel nepoklonkoval soudruhům, ale zřizovateli, sponzorům a mecenášům._____ 3) Úroveň snižuje povrchní nastudování připomínající epizodu ze současných nekonečných seriálů. Ale i tak jsem se docela bavil. ()
"Někde jsem četla, že optimismus je jen nedostatek informací..." ()
Necekane dobre. Podobne treba Prodavaci humoru. ()
Mírně nadhodnocuji. Nepříliš známá, ale o to lepší inscenace mapující poměry u divadla na sklonku éry soudruhů na příběhu začínajícího režiséra. Soudruzi zmizeli (resp. se již tak netitulují), poměry zůstaly. Zmrdi Forever! ()
Dobře ukázané fungování instituce za minulého režimu a nejde jen o divadlo. V čele instituce je kariérista, kterému posluhují pochlebovači a který zvýhodňuje své věrné a svou rodinu a proti kterým stojí ti, kteří chtějí něco změnit, ale změnit něco v tomto systému je vlastně nemožné, je možné se jen přizpůsobit nebo odejít. Výborný výkon Gustava Opočenského. Krásný a výstižný byl i výrok "Soudruzi! Soudruh přijel!" ()
Poměrně zajímavé zobrazení úpadku kultury v pozdním období normalizace. ()