Midsommar

Ari Aster ma so svojím talentom po Hereditary už druhýkrát príjemne odrovnal. Midsommar je skvelou kombináciou niekoľkých hororov, z ktorých som najviac cítil prítomnosť Rituálu. A také niečo rozhodne môžem. Nejde síce o čistokrvný horor, no to mi pri rôznych thrillerových prvkoch plných tajomna a strachu vôbec neprekážalo. (24.09.2019)

(spoilery) Líbí se mi, že tam umírali antropologové. Na druhou stranu jsem měl ke konci Slunovratu chuť znuděně křičet a trucovitě dupat nohama při každém dalším nekonečně pomalého VC nájezdu kamery za zpěvu krojovaných lidiček při dalším a dalším a dalším a dalším rituálu. Některých věcí bylo zkrátka příliš. (25.09.2019)

Fantastické, keby nebolo zopár menej presvedčivých hereckých výkonov, tak idem do plna. Takto si predstavujem mysteriózny horor s námetom - partička mliečniakov niekam príde, najprv tralala a potom sa začnú diať veci, že sa nestihnú čudovať. Tiež sa mi páčil spôsob podania príbehu, kde formálna stránka na istých miestach pripomínala umenie, ale nič prehnané, také akurát. Možno trocha škoda, že sa nepritlačilo na hororové prvky, ale znepokojivé to bolo aj tak dosť. Už od príchodu (ten úvod nič moc, len na poznanie postáv) do tej dediny sa režisérovi podarilo vyliať mi na chrbát nepríjemný pocit niečo na spôsob "tu niečo nehrá, toto neskončí dobre" a ten vydržal až do konca. Pritom koniec stojí za zamyslenie. Určite ide o jeden z mála hororov, z ktorých si divák aj niečo odnesie. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 (09.10.2019)

Viděna prodloužená verze. A možná mi to malinko zhoršila dojmy. Sám režisér říká, že director´s cut je kompletnější, ale kino verze má zas lepší tempo. Osobně doporučuji nejprve kino verzi a posléze tu režisérskou. A ačkoliv jsem si loni Děsivé dědictví užil o něco více, rozhodně budu Asterovy filmy i nadále vyhledávat a těšit se na ně. A jsem docela zvědav, jestli se tento režisér plně etabluje v produkci znepokojivých divno-hororů nebo po čase zkusí také něco jiného. Za mě by to asi bylo zbytečné, když právě tento žánr zvládá tak bravurně a taktéž přeju úspěch čím dál význačnějšímu studiu A24 s dalšími filmy. Florence Pugh je tu k zulíbání, i vzhledem k situaci mě ale občas hektolitry slz iritovaly, snad třeba příště. PS : na exkurzi do odříznutých komunit, neřknu-li sekt, mě obzvláště po tomto filmu nikdo nedostane! (05.11.2019)

(Viděn „director’s cut“) „Hej, Pelle, může se kdokoli přidat?“ - „Jste Američani, prostě se tam vmáčknete.“ Tihle zaoceánští burani, co nemají pochopení pro evropské zvyky…Čekal jsem se něco ve stylu Rituálu (1973) a toho se mi i dostalo, jen s více prvky hororu a méně okázalým černým humorem. Všudypřítomné zneklidňující náznaky a budování falešně pohodové atmosféry plné světla byly fajn. Ale po cca hodině se Aster odváže a film pak už nejde brát vážně. Ovšem nudit jsem se nezačal a chvílemi se i bavil. Snímek je navíc „poučný“. Nabízí kupříkladu rady typu: na rozhozenou psychiku se pije houbový čaj, k sexu patří „živá“ hudba, v kůži medvěda je horko, pověsit si „něco“ do kurníku pomůže slepicím lépe nést, po výtažku z tisu člověk zaručeně nic necítí, co se má sázet (do záhonů dáváme např. květiny, brambory, ředkvičky, lidské nohy, ananasy…pardon, to tropické ovoce tam nepatří!), oheň pomáhá vypudit negativní emoce či správný film má končit s úsměvem na rtech! Lepší průměr a už si spěchám koupit letenky do Švédska. (24.11.2019)