Midsommar

Mladej ale šikovnej Ari Aster už se projevil minulý rok se svým režijním celovečerním debutem Děsivé dědictví. Nebyl jsem nadšen, neskákal jsem do nebes, bylo ale jisté, že ten chlapík v sobě něco má a příště by to klidně mohl být i výrazně lepší film. Netrvalo ani rok a Aster se znovu hlásí tentokrát s horrorem Slunovrat. A překonal se Aster? Za mně určitě. Slunovrat stejně jako Děsivé dědictví není horror v tom pravém slova smyslu a s divákem si hraje pomalu a nekompromisně. Na rozdíl od Děsivého dědictví ale tahle hra s divákem funguje opravdu vydařeně a film, který trvá 146 minut nikdy nezačne působit zbytečně dlouhý nebo přetažený. Takové Děsivé dědictví, která trvalo 126 minut se natahovalo opravdu výrazně, tady ale ten pocit jednoduše nepřijde. Aster především dokázal vytvořit o poznání lepší postavy se kterými baví trávit čas- Hlavní hrdinka Dani je úžasná a divák s ní dokáže prožít každou její emoci, depresi, zmatení, chápání situace a především nadšení. A celý její vztah s Christianem je zajímavě zpracován. Reynor je jako Christian hodně fajn, Florence Pugh je ale jasná hvězda filmu, která by se ve finále nemusela bát získat za tenhle film Oscara. Jo až tak výborná je! Zatím co rozklad rodiny v Děsivém dědictví se Asterovi tak rozpadl pod rukama, de-konstrukce rozpadu romantického vztahu a zároveň přátelství v jeho podání funguje velmi dobře. VELMI DOBŘE! Už začátek předtím než se dojede do té podivné vesnice je fajn startem a film by možná bavil i kdyby se nikam nejelo a celou dobu se jenom řešili vztahové trable doma v USA. Jenže pak se přijede do Švédska v tu chvíli začnou ty pravé šílenosti! Na Asterův vizuál jsem si musel časem zvyknout, jakmile mu ale divák podlehne tak ho vlastně baví celé vyvíjení děje sledovat. Zatím co Dědictví se poněkud zbytečně táhlo na 2 hodiny, musím se přiznat, že by mi ve finále nevadilo kdyby Slunovrat trval i 3 hodiny. Minimálně! S každou postavou se divák snadno ztotožní a pochopí její emoci. Kamera Pawela Pogorzelskiho předhazuje jeden nádherný záběr za druhým. Fakt hezky se na to kouká. Problém mám s Asterem pořád v ohledu černého humoru. Aster ho očividně má, předhazoval ho už u Děsivého dědictví a je i tady. Mám černý humor občas hodně rád, Asterův mi ale pořád tak nesedí. A především si často nejsem jistej jestli to zrovna myslí vážně nebo si opět dělá černý humor. U Slunovratu jsem se mu sice zasmál rozhodně vícekrát (u Dědictví snad ani jednou co si tak vzpomínám!), pořád mi ale tak úplně nesedl. Někdy to i dost možná zpomalí až příliš a ztrácí to čas na věci, které by diváka zajímali víc. Stejně jako u Děsivého dědictví platí, že nic není jednoznačné a divák si může hodně domyslet mnoha způsoby, to ale ve finále beru jako takovou menší slabinu. Možná potěší fakt, že by měla vyjít o 30 minut delší režisérská verze, která by pár záhad vysvětlit mohla, onu původní verzi to už ale nespasí. Ten film ale zvládá jedno- Prodává šílenou švédskou sektu a dokáže jí ve finále udělat sympatickou. Jsou to sice magoři, mají ale svojí víru a plně jí věří. Z našeho pohledu to jsou pro nás monstra, z jejich pohledu jsme ale monstra my. Tenhle nejednoznačný pohled na věc film používá super. A minimálně kvůli ní stojí za zhlédnutí! Neříkám masterpiece, ale říkám dost dobrý. Aster si u mě trochu spravil reputaci a na jeho třetí film se vlastně těším. A i když si na tebe Akademie asi nevzpomene Florence, u mně si tenhle rok (zatím) jasná jednička! (01.08.2019) (menej) (viac)