Paradise PD

Malý hodnocení na ČSFD nemusí bejt vždycky odrazem kvality filmu/seriálu. Ale i důkazem, že je to na lidi prostě moc. A to je přesně případ tohohle super seriálu. Kdo oplakával konec Brickleberry, tak může osušit slzy smutku a vzít balíček kapesníků na slzy smíchu. Je to sprostější než předchůdce, víc krvavý než předchůdce. Kdo má rád černej, vulgární humor si tuhle perlu nemůže nechat ujít. (04.09.2018)

Paradise PD? Nástupce Brickleberry? Tento druh humoru je určen na určité publikum, protože normální lidé jsou buď znechuceni nebo se jim dokonce udělá nevolno. Však každý musí uznat že tento seriál jako Bricklebbery je přesně to co jeho tvůrci chtěly aby byl. To se jim povedlo na jedničku a za zapojení postav které reprezentují oba tvůrce seriálu musím dát 8/10 (12.03.2020)

Problém tohto seriálu je ten, že sa veľmi snaží podobať Brickleberry. Brickleberry zvládalo ale čierny humor lepšie a aj zápletky malo zaujímavejšie. Paradise PD hlavne ťahajú extrémne absurdné situácie a vďaka tomu je to sranda. Ako pri Brickleberry ak máte radi čierny humor tak sa zabavíte ale Brickleberry bolo lepšie. (21.10.2018)

Brickleberry > Paradise PD, Simpsonovi > Rozčarování > Futurama. Na těchto seriálech mi přijde zajímavé to, že vždy když vznikne nějaká nová mutace, tak je to jako když by se postavy naházely do míchačky osobnosti a vznikly tak postavy jiné. Trochu se změní prostředí ale jinak ten humor je v podstatě pořád stejný. Je to docela zajímavá recyklace. Když nemáš nápad, tak změn prostředí a promíchej postavy a jejich osobnosti. Vznikne pak na první pohled něco jiného. Těžko říct, zda je to dobře nebo špatně, spíše ne zaskakuje jak je to zřejmé. Možná je to schválně. V každém případě pobavit to dokáže i překvapit to dokáže. (31.01.2021)

Už počas sledovania Brickleberry ma sprevádzalo odôvodnené podozrenie, že autori seriálu si miesto instantnej kávy do šálky každé ráno nasypú krabičku nadrvenej viagry zalievanej tekutou extázou, a hoci s touto kombináciou nemám osobnú skúsenosť, nakoľko požívanie spomínaných komodít namiesto zo šálky preferujem skôr z pohára na stopke ozdobeného dáždničkom a kolieskom grapefruitu, vďaka môjmu všeobecnému prehľadu nebývalých rozmerov predsa len dokážem odhadnúť, čo za účinky asi ich denná konzumácia na svojich spotrebiteľov má. Názvy oboch seriálov by mohli byť pokojne uvedené do slovníkov ako antonymá termínu politická korektnosť, tvorcovia v nich berú tabuizované témy a menšiny všetkých kategórií priamym a po zuby ozbrojeným útokom, a ak sa pritom pred niečím náhodou predsa len zastavia, tak jedine preto, aby sa ešte lepšie rozbehli. Každý, kto mal tú pochybnú česť zhliadnuť oba spomínané skvosty, mi však dá nepochybne za pravdu, že v prípade druhého ide skôr o ťaženie z predošlého celosvetového úspechu, osobne som z neho mal po väčšinu času rovnaký pocit, ako keď sa na festivale po prebdenej noci vydáte na zdravotnú prechádzku po areáli a zrazu pred sebou vidíte mladého muža v kostýme Macka Pú skákať po kapote policajného auta. Obe situácie totiž u náhodných divákov nepochybne vyvolajú tri typy reakcií: Slabšie povahy sa v rámci zachovania mravnej čistoty s pohoršením rýchlo odvrátia a začnú sa prežehnávať tak vytrvalo, že blízkemu okoliu by mohli slúžiť ako ventilátor, príslušníci druhej kategórie sa pri ňom na okamih pozastavia, zakrátko sa však len chápavo pousmejú a opäť pokračujú vo svojej ceste, zatiaľ čo mne podobní jedinci bez štipky súdnosti a vyberanej predstavy o tom, ako by zábava mala vyzerať, neváhajú celé predstavenie napriek neveľmi hodnotnému obsahu zhliadnuť do konca, následne svoj zážitok detailne zdokumentovať a ochotne sa oň podeliť s ostatnými na sociálnych sieťach. Rado sa stalo, priatelia! (20.04.2020)