Příběh Glenna Millera

Příjemný, ale taky dost průměrný a těžce typicky hollywoodský životopisný film, ve kterém se s postavami skoro vůbec nepracuje, všichni mají jednorozměrné charaktery, vše se vyvíjí příliš optimisticky a když už má dojít k něčemu opravdu dramatickému, snaží se to být podané co nejvíc jemně a pokud možno bez čehokoli smutného. A tohle platí hlavně o závěru, kde Glenn Miller umře a jeho tělo nikdy nenajdou. Prostě řemeslně dobrá práce, která se ale nesnaží o nic víc, než je nezbytně nutné. A nechybí zde ani ten typický americký patriotismus a oslava armády. Nejlepší na celém filmu je rozhodně - jako asi u každého hudebního filmu - hudba, které je zde naštěstí dost a aspoň částečně průměrnost celého filmu zachraňuje, ale i tak je to průměrné pořád dost. Čekal jsem víc. 3* (21.08.2022)

Americký životopisný doják... Příběh podaný bez výraznější gradace, i navzdory načrtnutí zajímavých profesních překážek titulní postavy v náročné cestě ke slávě to působí jako hladká pohádka. Invence samotného filmu se hudebním invencím Glenna Millera ani zdaleka nepřiblížila, jde o standardní hollywoodský film. Tak proč jsem dal až 4 hvězdičky? Jednoznačně díky hudbě, která zde (naštěstí) prakticky hraje hlavní roli, a vedle níž se na ten sentimentálně romantický příběh nakonec kouká velice příjemně – sedí k ní. :-) Jak nemám Jamese Stewarta moc v oblibě, tak zde mne naopak velice bavilo v rámci role slavného skladatele a přelomového muzikanta sledovat jeho originální práci s orchestrem, Stewartův hlasový projev byl přímo nezaměnitelný. Kouzelné retro, ve kterém uvidíme na pár minut v barvě i velkého Louise Armstronga. 70% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (28.10.2019)

Shlédnuto asi na třikrát, ani nechápu proč jsem se na to díval, super nuda s extrémě nudným Jamesem Stewartem, postrádající jakoukoliv mimiku a osobnost, trvající skoro dvě hodiny, což je utrpení, pokud vás nezajímá, tak jako mě, americký swing a podobné hudební vkusy 30. a 40. let a jejich historie. Příběh jednoho hudebníka, jeho pády a vzestupy, naprosto nezajímavý profesní i soukromý život, kolegové, oddaná manželka, žádná pořádná zápletka a plno teatrálního tlachání o ničem, který ovšem bylo v USA ve filmu v tomto období běžný. Souhrn filmu: Chci originální zvuk ve svých skladbách a né ho stále nalézt. Můj souhrn: A co má bejt, koho to má jako zajímat? (29.08.2016)

Vynikající hudební, životopisné drama o velikánovi jazzové hudby Glennu Millerovi, kterého tu jedinečným způsobem ztvárnil jeden z nejlepších herců, James Stewart. Jeho spolupráce s Anthony Mannem a Henry Mancinim opět dopadla na plný počet hvězdiček. Příběh začíná Milllerovým životem v době, kdy se snažil prosadit a jeho život zdaleka nebyl naplněn blahobytem, ovšem i díky svoji ženě, férovým kolegům a štěstí na lidi se dokázal vypracovat na vrchol popularity, což postupně přivádí příběh do doby, jež ho stála život. Scény jsou doslova protkány nezapomenutelnými melodiemi jeho orchestru a díky jedinečným hereckým výkonům hlavních hrdinů a perfektní scény s Louis Armstrongem je tento počin pětihvězdičkový. S blížící se závěrečnou tragédií není film prostý emocí a oněch 115 minut uteklo velmi rychle. (04.03.2015)

Glenn Miller je věčně zadlužený muzikant, který hledá svojí melodii, miluje jednu báječnou dívku, skoro pořád mu všechno vychází a každý ho má rád. A tento film je přesně jako jeho hudba (kterou nakonec najde): nic neřeší, nemá dramatickou zápletku, která by stála za řeč a místy je až na hranici kýče - a přesto je v něm (a v ní) nějaké voodoo, které donutí (minimálně všechny milovníky dobrého swingu) podupávat při něm (a při ní) celou dobu do rytmu. James Stewart tu hraje přímo prototyp james-stewartovské role (trochu rošťák, trochu snílek, ale hlavně správňák každým coulem), June Allyson jako paní Millerová je prostě kouzelná a - a zbytek už je jenom krásná hudba, hudba... a mimochodem třeba taky Louis Armstrong, který celkem solidně ztvárnil Louise Armstronga. Víte kde slavná "Pennsylvania 6-5000" přišla ke svému jménu? Že ne? Tak se podívejte na tenhle pohodový biják a nechte se unášet na vlnách melodií, které už vaší babičku přiváděly do extáze. Sing sing sing! (14.06.2005)