Recenzie (1)
Hororová detektivka „po mockyovsku“, či-li s kouzeným nadhledem a absurdním až groteskním nádechem. Z novodobé Mockyho tvorby jsem tedy dosud viděl jenom 2 filmy, z čehož tato Růžová bouda se mi líbila snad i ještě víc, než o něco vážnější a melancholičtější Žlutá liška (2013), nicméně oba mě mile překvapily velmi pěkně vyladěnými záběry a celkovou režií, která mi v obou případech připadala mnohem promyšlenější, než třeba u často dost „televizně“ působicích režisérových filmů z (plus mínus) 90. let. Tady se dokázal Mocky zase jednou navzdory nízkému rozpočtu vyhrát s minimem, vytvořit podmanivou atmosféru, dát tomu jedinečný styl, čemuž svým vkladem napomáhá i „hudební superbůh Vladimír Cosma“ ( copyright Enšpígl :D ), a navzdory morbidní zápletce a některým bizarním úletům (ehm, to autentické vracení jednoho z herců před kamerou během dialogu s policií na mostě si Mocky možná mohl odpustit :D ) na mě celá tato hříčka působila velmi příjemně a spíše než jako drama bych Růžovou boudu určitě víc viděl jako komedii. Tohle je pořád ten starý dobrý Mocky, který jede ve svém stylu, točí pro své diváky a vůbec mu jako osamělému běžci nevadí jít proti všem trendům. Pořád má po ruce, byť ve výrazně obměněné sestavě, ten svůj „cirkus“ spolehlivých herců, kteří mu s patřičným gustem a naprosto trefně dokážou ztvárnit všechny ty absurdní postavičky. Pořád má skvělé nápady, nebojí se skloubit retro a současnost, doba nedoba, jezdí se tady v rámci policejní služby v moderním autě stejně jako starým kočárem, a chytrý trpasličí kriminalista s buřinkou, který by jakoby vypadl z předválečné éry slavných detektivů, tvoří v rámci ústřední vyšetřovatelské trojice milý kontrapunk vedle dvou současných uniformovaných policistů. Zatímco já se pořád jenom divím, jak mě tyhle Mockyho filmy vlastně čím dál víc baví a že mě ten jeho styl ještě nestačil omrzet. Opět skvělý, byť asi jen pro skalní příznivce tohoto neobyčejně svérázného režiséra... [80%] ()