Vzkaz v láhvi
Message in a Bottle
Réžia:
Luis MandokiScenár:
Gerald Di PegoKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Gabriel YaredHrajú:
Kevin Costner, Robin Wright, Paul Newman, John Savage, Illeana Douglas, Robbie Coltrane, Jesse James, Rosemary Murphy, Bethel Leslie, Steven Eckholdt (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Nedávno ovdovelý Garret Blake (Kevin Costner) sa pokúša vyrovnať so smrťou svojej milovanej manželky Catherine naozaj svojským spôsobom: píše jej dojemné ľúbostné listy, ktoré potom zatvára do prázdnych fliaš a hádže do oceánu! Jedného dňa jednu z týchto fliaš nájde vyplavenú na pláži rozvedená mama malého Jasona (Jesse James), pôvabná reportérka Theresa Osborneová (Robin Wright Penn) – a jej obsah ju natoľko chytí za jej ťažko skúšané srdce, že sa rozhodne autora tohto nádherného, a zároveň neuveriteľne zúfalého vyznania za každú cenu nájsť. Netuší, že nájde oveľa viac, ako pôvodne dúfala – no nielen to... (TV Markíza)
(viac)Recenzie (172)
Na můj vkus až příliš okatě slzopudné. :-) ()
Videné hlavne kvôli Costnerovi, bez očakávaní, no za to s potešujúcim zistením, že v rámci romantických drám pre dámy jedno z tých oveľa vydarenejších diel, ktoré nie je vtieravé, romantika a príbeh okolo nej sú adekvátne vystavané, nenútia človeka každých päť minúť roniť slzy a záver naozaj dobre emocionálne uchopený. ()
Uz od zacatku je to takovy divne melancholicky a desne tragicky. Jako jo chapu hlavniho hrdinu, ztratit manzelku, kterou miloval, musi byt kruty. I ta zapletka se vzkazy v lahvi nebyl uplne spatnej napad. Byvala bych tomu dala tri hvezdicky, ze pribeh kdyby byl pojatej jinak vlastne nebyl spatnej. Ale ten zprdelenej tragickej konec tomu dal korunu. Mnohem lepsi by podle me bylo, kdyby spustil tu lod co vyrobil, napsal posledni dopis manzelce, tim ritualem se rozloucil a mohl byt a hlavni hrdinkou. Takhle z toho udelali tragickej film od zacatku do konce a na to se znova fakt divat nepotrebuju. ()
Na romantický film to docela ušlo. Jsem rád že to nebyl happy end. Vytknul bych délku, pro větší zajímavost se dalo na čase dost ubrat. ()
Nechapu, kde vzal tenhle film 65%? Za me jedna hvezda za to, ze tu krecovitou romantickou dejovou linku velmi solidne zakoncil nehappyend. Zbytek jedna velka tragedie, a to Kevina muzu :-( ()
Nejak tazko sa mi hladaju tie spravne slova, akymi pocastujem spravu vo flasi, ktora sa mi ako jedina pacila. Formulovat ich musel ozaj tazko zamilovany chlap, co sa mi zdalo vierohodne. Dej mi pripadal prilis zdlhavy, no zaver filmu bol najmenej monotonny (smrt Garreta som necakala). Co sa tyka hercov, Kevin Costner v akomkolvek filme na mna posobi zaspatym dojmom s apatiou voci zivotu a co sa tyka sebavyjadrenia herecky Robin Wright v roli zamilovanej a osamotenej zeny bolo uz v poriadku. Filmovy zazitok bol ludovo povedane "nemastny, neslany". ()
Krásný příběh, který se zase tolik neliší od těch tisíců jiných zfilmovaných či napsaných, má přesto navíc jakousi rozvinutější schopnost dostat se vám pod kůži, a tam vás během celého filmu emocionálně drásat. ()
Moc pěkný film se smutným koncem, který mě donutil "pustit vodu", nabízí poselství v podobě smíření s tím co nám život přináší i když to mnohdy bolí a občas to i trvá. Určitě se nebudu bránit tomu, abych se na něj podíval znovu. ()
Já prostě nevím proč, ale Kevin Costner mi přijde i v podělaným romaňtáku strašně nesympatický... ()
Nechutná spomalená zlátanina o dvoch labilných jedincoch. Totálny odpad. A mali by to vysielať aspoň dvojnásobnou rýchlosťou, už to, ako sa to ťahalo a pritom sa tam nič nedialo, bolo neznesiteľné. ()
"Drahá Catherine, mrzí mě, že jsem s tebou už tak dlouho nemluvil. Připadám si tak ztracený, bez souřadnic, bez kompasu. Bloudím sem a tam jako nějaký blázen. Ještě nikdy jsem se necítil tak sám. To ty jsi byla má Severka. Vždycky jsem dokázal vést svou loď k domovu, když jsi tam byla ty. Odpusť mi, že jsem se na tebe tak zlobil, když jsi odešla. Pořád věřím, že se někde stala chyba a čekám, až ji Bůh odčiní. Už je to ale lepší. Práce mi pomáhá. A nejvíc mi pomáháš ty. Včera jsi mě navštívila ve snu, na tváři úsměv, který mě vždycky objímal jako milenka. Kolébal mě jako malé dítě. Z toho snu si pamatuji jen pocit klidu. S tím pocitem jsem se i probudil a snažil jsem se si ho udržet co nejdéle. Píšu ti, abys věděla, že jsem na cestě k takovému klidu. A abych ti vysvětlil, co všechno mě mrzí. Mrzí mě, že jsem se o tebe nestaral líp, abys nikdy ani na chvíli nepocítila zimu, strach nebo nemoc. Mrzí mě, že jsem nehledal slova, která by vyjádřila, co jsem cítil. Mrzí mě, že jsem nikdy nespravil okno do zahrady. Už je spravené. Mrzí mě, že jsem s tebou stále zápasil. Mrzí mě, že jsem se víc neomlouval, byl jsem moc hrdý. Mrzí mě, že jsem ti víc nelichotil, když sis oblékla něco nového nebo jinak učesala. Mrzí mě, že jsem tě nedržel pevněji, aby mi tě ani Bůh nemohl vzít. S láskou, Garreth" ()
Jako je rozdíl mezi sladkým a přeslazeným, nebo slaným a přesoleným, je rozdíl i mezi romantickým a přeromantizovaným. Kostěj je archetypální, úplně nejvíc správňácký CHLAPÁK. Přičtěmež loď jako nezbytnou rekvizitu chlapáctví a romantyky, k tomu něžnou a citlivou ženušku (kdyby neumřela, byla by z ní časem nesnesitelná manipulativní potvora s andělskýma očima), a k tomu hormonálně-emotivní nerovnováhu právě se akutně zamilovávající paní redachtorky. Prostě sračka jako Brno... Abych ale neurazil Brňáky. Tak třeba jako Nairobi. Chlap, co by neuronil ani slzu nad ztrátou ženy, není u mě chlap, ale příšera. Ovšem chlap, co se poté do čtvrt roku nesebere, neudělá čáru za minulostí a jako magor píše svojí mrtvé ženě vzkazy v láhvích, to je na Chocholouška. ()