Vraždy podle Agathy Christie

"Nechápu, co na mě vidíš !! Nejsem hezká, žárlím a nemám ani smysl pro humor.." - "Zapomněla jsi dodat plácám nesmysly.." Logicky se nabízející srovnání se suchetpoirotovským Temným cypřišem zasazuje téhle šmudle konečné k.o. (14.10.2013)

"Co chcete ?! Jsem zralý muž a mládí mě dojímá !! Tak krásné a kruté !!" - "Zase tak přepjatý, komisaři ??" (21.10.2013)

"Tohle není film, ale trapná fraška !! Ale klidně pokračujte, moc se bavím.." (04.11.2013)

"Nenávidím notáře.. A nenávidím doktory a komisaře !!" - "To je hodně lidí !!" ;) To jsou věci !! Tak ono to nakonec přeci jen jde a ne že ne !! Je zcela patrné, že tato francouzská krimisérie má epizodu za epizodou strmě stoupající tendenci, minimálně co do kvality a míry napětí !! Pokud tedy nepatříte k ortodoxním vyznavačům typické britské detektivky v čele s mistryní detektivní křížovky Agathy Christie, pak se Vám zřejmě tato seriálová parafráze kolem komisaře Larosièra a jeho čtyřprocentního přítele inspektora Lampiona zalíbí, ačkoliv je třeba podotknout, že právě Malé vraždy patří k oněm záležitostem, které si buď zamilujete nebo je prostě musíte jako uctívači Agathy Christie z hloubi srdce nenávidět, protože co tvůrci ve francouzsko švýcarské koprodukci s její předlohou provedli, to se jen tak nevidí !! Přiznám se, že jsem sám musel se zatnutými zuby této sérii přijít na chuť a že minimálně první dvě epizody, Pět malých prasátek a Jsem nevinná, režírované rovněž spíš neznámým Ericem Worethem se mi zdály spíš jako hodně špatný vtip než detektivka s nadhledem !! Arogantní a zpátečnický, leč velmi schopný, proutník komisař Laroisier v podání zajímavého Antoina Duléryho vytváří vždy dokonalý kontrast k přecitlivělému homosexuálovi Lampionovi, kterého ztvárnil sympaťák Marius Colucci, jejich vzájemný profesní vztah se postupně vyvíjí v přátelství a vzájemný respekt, což samozřejmě svědčí mimo jiné i o vývoji jejich postav, jejichž samotnou nečernobílost také oceňuji !! Soundtrack pochází z dílny Stéphana Mouchaa, jehož práci si vybavuji především dík jeho hudbě k jinému detektivnímu francouzskému seriálu Nicholas Le Floch, a musím říct, že se mu opravdu povedl !! Co se týká samotné Zapomenuté vraždy, pak příběh patří k těm lepším v rámci tvorby již zmiňované Agathy Christie a rozhodně k těm nejvěrohodnějším či nejméně přitaženým za vlasy, nicméně mě osobně mimo té linky s psychoanalýzou v plenkách nejvíce zaujala krásná Jeniffer Decker se svým opravdu nadstandardním hereckým výkonem !! (10.11.2013)

"Patrně nevíte, že ministr vnitra je můj přítel !!" - "Tuhle větu jsem za svou kariéru slyšel už tisíckrát a pořád jsem tady !! Tak mě, prosím, nechte dělat moji práci !!" V případě této epizody Malých vražd Agathy Christie s názvem Nůž na krku, v níž se úplně naposled divák může setkat s komisařem Larosièrem a jeho přítelem Émilem Lampionem, protože jejich představitelé Duléry s Coluccim si z blíže neupřesněných příčin přáli s tímto projektem skončit, došlo také ke změně režiséra, Erica Woretha totiž kupodivu vystřídal naprosto neznámý Renaud Bertrand, který si s sebou zároveň přivedl scénáristu Thierryho Debrouxe, který naopak nahradil osvědčenou Sylvii Simon, která se zdála pevná v kramflecích především v dialozích !! Ty rozhodně tentokrát nejsou tak svěží ani vtipné, nicméně se tvůrci tento nedostatek snaží divákovi vynahradit spoustou, samozřejmě v rámci žánru, podařené akce a zároveň i atmosférou prken, která znamenají svět, komisař Larosièr, který na sebe prozradí, že se v mládí toužil stát hercem, dokonce "alternuje" jednoho ze zavražděných v roli slavného Cyrana !! Nicméně Larosièr si příliš klidu k naučení textu a nazkoušení role neužije, protože mrtvých přibývá, navíc se zcela nečekaně setkává se svou dcerou Juliette v podání mladinké a celkem talentované Alice Isaaz, která však otce příliš nerespektuje, a tak si nejen užije románek s jedním z herců, dokonce se stane terčem vyšinutého vraha, kterého však tentokrát jeden odhalí poměrně brzy, což mě na druhou stranu v rámci obvyklých nevěrohodných a překombinovaných finále celkem potěšilo !! Epizoda vycházející z románu lady Christie s názvem Lord Edgware umírá z roku 1933, kterou napsala, když s manželem pobývala v severním Iráku, se může znovu opřít o velmi vydařený soundtrack Stéphana Mouchy i slušnou kameru Bertranda Moulyho, celkově se však nejedná o nic převratného, humor místy vyznívá velmi křečovitě, zvláště tokání ředitele divadla směrem k Lampionovi mě naprosto iritovalo, a tak mi nezbývá než dodat, že pokud si spíše vyberete poirotovskou verzi původního románu s Davidem Suchetem a názvem Smrt lorda Edgwara, ta se totiž zdá být jasně lepší volbou, nebudete litovat !! (17.11.2013)

"Dobrý den, jsem Alice Avrilová, vyšetřuji tu vraždu v ústavu Podaná ruka !!" - "Vyšetřuje policie, novináři jen píší ty svoje bláboly !!" ;) S druhou sérií Malých vražd Agathy Christie se na režisérskou židli po epizodě Nůž na krku vrací zpět velmi schopný Eric Woreth, s nímž se vrací i scénáristka Sylvie Simon, nicméně k naprosto fatální změně došlo v rámci hlavních hrdinů, postavy komisaře Larosièra a Émila Lampiona byly totiž nahrazeny na přání jejich představitelů Antoina Duléryho a Maria Colucciho dvojicí zcela novou !! Tu tvoří komisař Swan Laurence, kterého skvěle ztvárnil charismatický francouzský herec narozený ve Švýcarsku Samuel Labarthe, a novinářka Alice Avril v podání naprosto rozkošné talentované Blandine Bellavoir, základní ingrediencí série se tak znovu stává zdánlivě velmi nesourodá a kontrastní dvojice, která mě však bavila o poznání více než ta předchozí v čele s přiteplalým Lampionem, na obrazovce to mezi nimi jiskří jako na Silvestra o půlnoci, to jejich vzájemné infantilní špičkování jsem si užíval stejně jako neuvěřitelně vydařené hlášky a roztomilé pichlavé dialogy, jsem nesmírně zvědav, jakým směrem se jejich rodící se vztah vyvine, kam až je tvůrci nechají společně zajít !! ;) Detektivní romány legendární Agathy Christie s přísně křížovkářskými zápletkami i nesmyslně překvapivými rozuzleními mě nechávají naprosto klidným, a tak jsem prostě tohle prznění klasiky švýcarsko-francouzskými tvůrci maximálně uvítal, a je třeba říci, že ta druhá série prostě po všech směrech šlape jako švýcarské hodinky, působí velmi svižně a především dík vší té zcela zřejmé nadsázce uposazuje právě tu již zmiňovanou překombinovanost a finále brutálně přitažená za vlasy, čímž se vyznačují všechny povídky lady Christie !! Labartheho zdánlivě chladný sympaťák, schopný komisař Laurence, nejen vizáží silně asociuje Jamese Bonda, možná spíše parafrázuje Dujardinova, oba jsou si typově velmi blízcí, Huberta Bonisseura de La Bath z Hazanaviciusova Agenta 117, naopak neskutečně roztomilá ztřeštěná naiva, spíše neúspěšná empatická novinářka Alice Avril by mohla dát vzpomenout na Supermanovu Lois Lane, jen není tak příšerně otravná, série byla tvůrci zasazena do padesátých let minulého století, výprava i všechny reálie vyznívají velmi věrohodně a vizuálně příjemně, jistě i dík velmi dobré kameře Bertranda Moulyho..;) Soundtrack má znovu na svědomí výborný Stéphane Moucha a nutno dodat, že i v případě této složky seriálu došlo k značnému kvalitativnímu posunu !! Co se samotného příběhu této epizody týká, ta vychází ze stejnojmenného Christiina románu, který vyšel v roce 1952 s původním názvem They do it with mirrors, kdy dochází k vraždě v ústavu pro delikventy Podaná ruka, posléze k další, a tak se tam Alice vydává pod falešným jménem jako nová služebná, aby nakonec málem sama přišla o život dík svému nedomyšlenému plánu !! Mužské oko zaujme a svou "inteligencí" jistě i pobaví Laurencova sexy sekretářka v podání Stéphane Caillard..;) (24.11.2013)

"Už jste někdy v něčem hrála ??" - "Jo, jahodu ve školní besídce !!" ;) (01.12.2013)