Jsem tu pro vás

Když žena neumí říkat „ne," může místy působit jako prostitutka. Rodinné prokletí za žádných okolností nikoho neodmítnout se promítá do života mladé personalistky tím, že jako náplast za propuštění z firmy dopřává pánům vášnivou noc. Zápletka neotřelá, příběh zajímavý, scénář velmi dobře napsaný, režie a herecké výkony přesné. Co více si přát? Snad jen lepší hudbu. Ale tu mi zase kompenzovala reinkarnace Serge Reggianiho Laurent Capelluto. (30.07.2022)

Co si myslet o filmu, který začíná scénou, ve které se nějaká francouzská nymfomanka vyspí s nějakým francouzským týpkem v Oktávce RS? Sic nebyla špatná, ale že by se na ní hezky koukalo, to se taky říct nedalo. Do toho se připletla nějaká muslimská rodinka a tvůrci si začali dělat hroznou legraci z Muslimů, aby jako dali najevo, že Muslimové jsou vlastně úplně v pohodě, pokrokoví a umí se zasmát inteligentnímu vtipu. Přitom film vše vypráví s takovou tou klasickou francouzskou grácií, která jim v komediích hrozně jde. Jen s tím rozdílem, že celý ten rádoby humor je tady tak strašně prvoplánovej, až mi z toho bylo zle. Měl jsem z toho filmu pocit, že se nám snaží říct, jak jsou Muslimové vlastně hrozně fajn. Že to s nimi ve výsledku vůbec není špatný, a že si s nimi můžeme užít opravdu hodně legrace. Vážně? (15.12.2016)

Francouzi mají docela dobré komedie a tahle je toho ukázkou. Není to skvělá řachanda, ale už jen ten nápad je výborný. Mladá žena, která je trochu porouchaná v tom, že není schopna říct ne. Jelikož dělá na oddělení, kde celkem často vyhazuje lidi, je to problém. A tak našla cestu, jak se přenést přes svůj psychický problém a trochu ulehčit vyhazovaným jejich cestu. Prostě se s nimi vyspí. Vystavět n tomhle příběh bylo umění, ale povedlo se! (15.02.2016)

Opět jedna z těch trochu originálnějších francouzských dramedií. Co také jiného očekávat od režisérky filmu Jména lidí? Tady se prolínají chvilky smutnější s těmi absurdními, ale já bych to převážila spíš na komedii. Asi nebudu za rok vědět, o čem, že to bylo, ale dnes sympaťačka Vimala Pons alá Hanna a nejen ona, celá ta její rodinka splnila svůj účel a já strávila příjemný večer. Jen jsem se mimo jiné stejně nedozvěděla, co je to ten dzekfrut ? (19.06.2016)

Hmm... francouzská komedie. Asi bych si měla začít zvykat na to multikulturní složení v jejich filmech, protože na jednoho typického obyvatele země galského kohouta tu připadá nejméně dvakrát tolik rodilých přistěhovalců. V tomto případě se jedná o smíšenou francouzsko-alžírskou, notně altruistickou, rodinku, vychovávající své dvě děti v přesvědčení, že není nad to pomáhat lidem a to pokud možno zadarmo, protože peníze jsou špinavé nutné zlo. Důsledkem této výchovy je dcera pracující v personálním oddělení, která všechny propuštěné nešťastníky mužského rodu obšťastňuje sexem ze soucitu, zatím co mladší syn se snaží odtrhnout od svobodomyslné rodinky a usiluje o to stát se ortodoxním muslimem, což se mu většinou zas až tolik nedaří. Upřímně jsem chápala nespokojenost jeho manželky, když ji dotáhl do toho brlohu v Alžírsku, akorát, že já bych ho navíc ještě párkrát flákla po hlavě Koránem, aby se mu trochu rozsvítilo. Popis komedie-drama je v tomto případě přesný, občas to bylo na smích, občas se jelo na vážnější vlně a nakonec z toho byla i docela hezká romantika. (19.06.2016)