Rodinné trampoty oficiála Tříšky

V hodně komentářích, které jsem četl, je filmu vytýkáno, že je to agitka poplatná své době. Já bych to tak černě neviděl. Samozřejmě, že budovatelské nadšení je z filmu patrné a že archetypy padouchů a klaďasů, které byly následně použity v mnoha jiných filmech natočených v následujících letech, jsou už zřejmé. Taky motiv polepšeného bručouna není nový a byl následně doveden „k dokonalosti" například v Andělovi. V tomhle filmu je dle mého názoru ještě všechno v normě a například to takzvané budovatelské nadšení bych připsal na vrub spíše doznívající euforii poválečných let, než komunistické propagandě. Rašilov zahrál rodinného despotu lehce a spíš než zlého muže připomínal občas trochu zmateného medvídka, který neví kudy kam. Odonek Hrušínský je super a už v těchto letech je u něj patrný talent, který se samozřejmě ještě rozvinul v pozdějších letech. Felix le Breux a jeho basující hospodářský ne-správce je taky nezapomenutelný. Zkrátka je to pro mě příjemná lehká komedie, na kterou se vždy rád podívám znovu. Doporučuji. (07.10.2013)

Tak tohle je moje srdeční oddechovka...prostě se tím filmem stále bavím....odmyslete se od té agitky a zkuste si to užít :-D a zazpívejte si :-D PS: Alena Kreuzmannová, coby dcera, chodící s poručíkem, byla ve skutečnosti manželka barytonisty a malíře pokojů, kterého hrál Felix le Breux a milovala ho její filmová sestra Boženka (Lída Vostrčilová). na své si přišel i Karel Effa a jméno  "Gaston Košilka", to se jen tak nezapomene... (15.04.2020)

Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout. (17.11.2003)

S oficiálem Tříškou jsem si nikdy nerozuměla, ok, všichni víme proč se ty filmy po roce 1945 tak změnily, ale tohle je exemplární příklad toho, jak lehký námět může zakrnět. Uvědomit si, že v práci je síla, to jsme uměli už za Protektorátu. Ale tehdy jsme se nemuseli spokojit jen s těmi Vrchoty a Vostrčilovými, protože jiné eye candy tady opravdu není. (09.11.2014)

I přes budovatelsky zaměřenou pointu je film Rodinné trampoty oficiála Tříšky už takovou tradiční československou komedií. Při sledování mi nevrtá hlavou, proč tomu tak je a možná z toho důvodu se u filmu často a ráda zasměji. Saša Rašilov mrzutého úředníka hraje tak věrohodně, že mu to snad každý musí věřit.                       Ze snímku čiší venkovská nálada, vůně sena a čerstvý vzduch, což rozhodně také přidává na jeho přesvědčivosti. Rovněž prohlašuji za úspěšné hudební vsuvky. Bez nich by filmu přeci jen něco chybělo… (24.05.2021)