Na dobré stopě

Řád, rozkazy jak na vojně, organizace, poroučení, pevná pravidla, disciplína, samý chlapi, ani jedna holka, volnost nula. Na takové táboře bych nechtěl být ani den. Vlastně na žádném. Tyhle ty bratrstva mi nikdy neseděly. Profesorský výkon Struny, celkem dobrý Boháč. Docela poutavý souboj dvou junáků: Edy (Edíka) a Odborky. Ostatní k nim přehnaně vzhlíží s otevřenou pusou. Naivní pochytání německých pašeráků. 50 % (23.01.2021)

Tak je to príma. Člověk má obecně radost, že vůbec nakonec ti junáci k realizaci došli, vzhledem k dlouhým přípravám a vleklým odkladům. Dále záleží, s čím se Na dobré stopě poměřuje. Na každý pád příjemný feeling autentických 40. let doplňuje už sama přítomnost favoritů L. H. Struny a L. Boháče, jakožto herců na jistotu. Sama mládež je pak cele geniální ve své přímočarosti. A pokud se vám to nezná, tak nezapomínejte, že tady nejsme na gestapu. (01.08.2013)

Aj, aj, neslyšeli jsme již někde ten hudební motiv? Já, ač nemaje sluchu hudebního bych se vsadil, že se to hodně podobá hudbě ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař. Jinak je to film velmi zajímavý. Kluci o sobě sice mluví jako o skautech, ale byli to hodně podivní skauti. Tak byl to převratový rok no. Možná proto používají místo klasických kytar sovětské garmošky. Jako další překvapení pro mě, že jsem jej za celé dětství a mládí v televizi nezahlédl. Film je natočený zručně, a je to dobrá a kvalitní podívaná. Pokud nebudete bádat na některými detaily, zcela jistě se zabavíte. (19.02.2019)

Film, který se natáčel na Sečské přehradě a v okolní nádrže Souč, vypráví dobrodružný příběh skauta Edy a jeho junáckých bratrů na letním táboře. V poválečném pohraničí dochází neustále k pašeráckým výpadům a Eda, který byl za války zavlečen do Německa, je podezříván k náklonnosti k nim.. Nakonec se ukáže, že je to právě on, kdo pomůže místním narušitele dopadnout a je za svou odvahu vyznamenán a přijat všemi do kamarádského junáckého kruhu.. Ve filmu hrál, také 5 oddíl vodních skautů z Prahy **** (17.02.2012)

Paradoxně těsně před opětovným zákazem skautingu vznikl skautský dobrodružný film, pojednávající o vodních skautech tábořících u hranic s Německem, kterak v poválečné době napomohli k odhalení německých diverzantů. Po námětové stránce na svou dobu nic neobvyklého, neboť z moralizačního hlediska v podstatě ani nic jiného nevznikalo. Statečnost skautů bylo svým způsobem inspirováno skutky z války, kdy se někteří zakázaní skauti přidávali k odboji. Po válce obnovený skauting rychle začal stoupat k vrcholu, takže vlastně ani není divu, že byl o skautech natočen také film. Natáčelo se na skutečném skautském táboře se skutečnými vodními skauti v komparsu na Sečské přehradě a v okolí přehradní nádrže Souš. Dějová struktura je samozřejmě z reálného hlediska ošemetná a hlavně na konci v akční scéně naivní až běda. Ale jo, je tu ukázána také skautská hra o soběstačnosti a statečnosti, ale aby skauti přímo vedle pohraničníků zasahovali, navíc za střelby, proti záškodníkům, je už hodně přes čáru. Ale na druhou stranu to lze pojmout také jako obyčejný klukovský pohled na stav věci v představách o dobrodružných činech. Kluci měli vždy smysl pro dobrodružství, a tak si takovou výpomoc pohraničníkům jistě představovali také. Takže nic než  ryze chlapecké dobrodružství, navíc typické na svou dobu vzniku, nad kterým sice rozum zůstává stát, ale v rámci chlapeckých představ zase proč ne. Takový skautský rodokapsový příběh. (22.08.2022)