Akce B

Je věčnou škodou, že film nemohl být barevný, protože by mnohem více vynikl nádherný kraj ve kterým se odehrával. Druhou věčnou škodou je, že se do filmu naprosto nesmyslně přimíchala komunistická propaganda. To bylo zbytečný. Samotný střet bandervců s českolovenskou armádou by klidně na dramatičnost, napětí a akci bohatě stačil. Mluvit v každý třetí větě o podpoře západu, přímíchat tam ještě nějakýho církevního ošousta, to je prostě trapas. Na druhou stranu je fakt, že v souvislosti s banderovcema střídá jedna propaganda druhou, zatímco komouši je využívali k likvidaci svých politických nepřátel, v dnešní době se zase nějakej novinářskej vůl z Reflexu se pokouší stavět banderovce do jakých si kontroverzních hrdinů a bojovníků proti komunistům, ale jaksi se ve svým článku zapoměl zmínit o masakrech v Kyjevě nebo vraždy civilistů na slovenským Kolbasově či židů, kterých se banderovci dopustili. Takže vést tu polemiky o kontroverznosti banderovů není na místě a nálepka bojovníků proti komunismu, kterou zejména na Ukrajině banderovci dostali po pádu komára rozhodně není amestie za vraždy, antisemismus, rasimus a nacionalismus. Z tohoto důvodu hodnotím jak hodnotím, protože bandervcům rozhodně nešlo o nastolení demokratických poměrů v Československu. První větu komentu uživatele Vikinec klidně podepíšu. (21.01.2010)

Snímek sice přímočarý, zdaleka ne však vyprávěný. Záběr za záběrem se vrství, aniž by z této skládky povstával nějaký (smysluplný) příběh, a strašlivě nesouvislé dialogy, zčásti ilustrace propagandistického sdělení, zčásti jejich výklad, maří s uvědomělou, ale nepochopitelnou rozhodností režisérovu úpornou snahu složit z rozrůstajícího se celuloidového pásu film. Současně tak vzniká jakýsi falešný dokumentární obrazový materiál i neúmyslně věrný záznam jazykového úpadku: v těch nepřiléhavě skládaných evidujících dokladech si nikdo s nikým nedokáže porozumět, ba ani se zde nikdo nedokáže vyslovit… Fikerův a Fričův podíl na scénáři zřejmě převážil těžký kalibr Kirchnerův. (23.12.2018)

Nejprve ta hvězdička. Ta je za přírodu a za neobyčejné herecké obsazení. Ale jinak je mi z toho spíš smutno. Hlavně z toho, že byli lidé, kteří tomu věřili, nebo nedej bože i díky tomuto filmu uvěřili. Cele je to vymývárna mozku takové kadence, že se i všudypřítomné samopaly musí stydět. Za nejodpornější považuju "prohlédnutí" Jiřího Sováka, nebo zázračné zmrtvýchvstání Rudolfa "Ramba" Deyla (na scénu, kdy vyskočí na zápraží samoty a hrdinně zkosí všechny agresory asi nikdy nezapomenu :-) ) a malého hošíka - budoucnost národa. Samotné přestřelky navíc nejsou příliš věrohodné. Mimo jiné proto, že ačkoliv je tu zastřelených požehnaně, krev se zde téměř nevyskytuje... Asi byli všichni tak vystrašení, že by se v nich krve nedořezal. (14.06.2006)

Film „Akce B" je třeba vítat především proto, že je prvým československým filmem s mírovou thematikou. Autor námětu a spoluautor scénáře Eduard Fiker spolu se scénáristy Martinem Fričem a Otakarem Kirchnerem měli, když přistupovali k filmovému zpracování boje proti banderovcům podle různorodého materiálu, úředními záznamy počínaje a vyprávěním účastníků tohoto boje konče v podstatě dvojí volbu. Dát se strhnout filmovou efektností boje samotného a zpracovat filmově jen srážky s banderovci, nebo ukázat událost v širokých souvislostech jak vnitropolitického, tak mezinárodního vývoje. Autoři filmu zvolili mnohem těžší, ale také závažnější způsob druhý. V širokém komplexu událostí v roce 1947 nejsou totiž boje s banderovci pouhou episodou, ale událostí důležitou a film ji správně hodnotí. Banderovci nejsou náhodně sehnanou bandou zkušených vrahů, ale organisovanou skupinou s pevným cílem. Za nimi stojí nepřátelé lidových demokracií, kteří banderovce potřebují pro novou fašistickou armádu, armádu, která má jednou sloužit jako hlavní úderná síla v připravované válce proti mírovému táboru. Imperialisté se snažili dostat banderovce do západního Německa a používali k tomu služeb svých přisluhovačů v reakčních stranách, církevní hierarchie a ostatních nepřátel lidově-demokratického zřízení vesnických boháčů (ve filmu slovenský krčmář), zrádců v armádě i řemeslných špionů. Banderovské spiknutí nebylo zjevem náhodným, bylo součástí celkového spiknutí proti míru. Je třeba vysoko hodnotit, že autoři filmu právě toto podtrhli a že zároveň ukázali, jak příprava nové války nalezla rozhodného odpůrce v našem lidu. Obyvatelstvo slovenských hor, vojáci a příslušníci SNB ukázali právě v boji s banderovci, jaká odhodlanost a nadšení projevující se v boji, je v idei míru. Autorům filmu se vcelku podařilo v zkratce zachytit politickou situaci československé republiky v roce 1947, kdy reakce, tvářící se dosud pod vlivem revolučních událostí konstruktivně, odhalila svým postojem k banderovcům svou pravou tvář. Film velmi výrazně a naprosto pravdivě ukazuje typické zástupce těchto kruhů i jejich hanebné činy, které stály často mnoho lidských životů. Ještě jedno je třeba vyzdvihnout jako velké plus filmu. V „Akci B" se podařilo autorům vytvořit film dobrodružného žánru, který nemá nic společného s dobrodružným filmem v buržoasním pojetí. „Akce B" je dobrodružným filmem, jak je známe ze sovětských zpracování dobrodružných námětů (na př. „Muži v sedle"). A je třeba to hodnotit tak vysoko nejen proto, že je to zdařilý pokus, ale také proto, že autoři spojili tento žánr s mírovou thematikou, thematikou tak obrovského významu, čímž ji přirozené učinili mnohem přístupnější nejširšímu okruhu našich diváků. Režiséru Josefu Machovi, kterého jsme dosud znali převážně z jeho filmových veseloher, se podařilo v našem filmu opravdu vzácným způsobem sjednotit mnoho často roztříštěných dějových linií v jednolitý celek s výraznou ideou, která .... Filmový přehled 7/1952 (27.11.2007)

Statické peklo. Na tři přestřelky, ve kterých to do sebe solí asi padesát nepohyblivých statistů, tu připadá jedna nechtěně zábavná konverzační scéna. Imperalisté se sice snaží co můžou, ale přes Sováka a Deyla mladšího prostě Banderovci neprojdou ani za pomoci všech církví světa. Trochu ubrat na zbytečně oslavné střelbě, zapracovat na konspiračních teoriích, hýbat s kamerou při snímání skvostných exteriérů a dalo by se na to agitačně koukat. Takhle je to jen totální propagandistický zmar, který mohl lidi v té době bavit jen díky ožehavému a stále doutnajícímu tématu. A navíc po jeho zhlédnutí ani nevíte, čím byste chtěli být. Jestli esenbákem nebo zelenou gumou. (11.04.2010)