Hlava 22

Absurdních byrokratických vojenských blbákovin si jeden mohl užít i při základní vojenské službě, a to ani nemusela být válka. V tomto je ten seriál naprosto dokonalý. Snad ten seriál v posledním díle trochu ztrácí na ostrosti a nabývá na sentimentu. Ale vůbec mne potěšilo, že po dlouhé době lze vidět nový film z války, který je protiválečný. (19.04.2020)

Přiznám se, že původní film z roku 1970 mě neoslnil natolik, jako tato mini série. Musím říct, že tohle se chlapcům v čele s Clooneyem vysloveně povedlo. Absurdita války je tu zobrazována poměrně schopně sarkasticky, každou chvílí tu narazíte na nějakou tu absurditu, no a když si na tu haha atmosféru zvyknete, tak Vás to sejme nějakým momentem, u kterého Vám do smíchu vůbec nebude. Dlouho se mi nestalo, abych se u něčeho upřímně nasmál a v následující scéně tupě zíral na obrazovku, snažíc se přijmout fakt a okolnosti, co se v příběhu udály. Klobouk dolů. Takhle se vytváří filmové emoce a ty mě v tomto příběhu totálně rozebraly. Navíc Christopher Abbott je úplně dokonalej a perfektně mu zde sekunduje snad každej, kdo se v příběhu objeví, včetně místních, kteří i s jazykovou zábranou, dokáží bez potíží rozesmát. Rozhodně jeden z největších zážitků z roku 2019! (30.07.2019)

Poněkud polopatické, ale pěkné. 1) Zatímco Švejk je zábava, Hlava 22 je smutný až tragicky zoufalý příběh. Všichni, kteří prošli vojenskou přípravou či autoritářskými režimy tak nějak vědí, že ač fiktivní, je hluboce pravdivý._____ 2) 33letý Christopher Abbott (hlavní postava ("Yo-Yo" Yossarian) - sbírá sympatie i antipatie v závislosti na scénáři. Vždy je výborný herec a současně velice sexy._____ 3) Dále stojí za zmínku 35letý Austin Stowell (Nately), Daniel David Stewart (obchodník Milo), 28letý Graham Patrick Martin (Orr, který byl již čtyřikrát sestřelen), 41letý Jay Paulson (kaplan), 28letý Pico Alexander (Clevinger) 30letý Jon Rudnitsky (McWatt), 30letý Rafi Gavron (Aarfy), 28letý Gerran Howell (Kid Sampson). 58letý George Cloony si zarežíroval, zaprodukoval i zahrál (dobře) svého scheisskopfáckého šmejda._____ 4) Ve filmu se mi více líbilo obsazení některých rolí (Milo, plukovník a další). Seriál, jak vyplývá z povahy věci, měl více prostoru na vylíčení atmosféry a úspěšně jej využil. Yo-Yo je skvělý._____ 5) Kniha je samozřejmě lepší, jde více do hloubky, postavy jsou plastičtější a uvěřitelnější a především dává prostor čtenářově představivosti, aby si dotvořil, co třeba. Ale seriál není špatný, věru není._____ 6) Koment k zamyšlení: leonidas* (poukazuje na rozdíl mezi humorem a ironií) a Lockeroom**** (vyznění seriálu je odlišné od knihy). (04.09.2019)

Chvílema parádně a vtipně ujetý, jen aby to vzápětí bylo brutální, drsný, emotivní a šokující. Nezvyklá kombinace, avšak fungující na jedničku - podle mě i líp než v knížce. Ovšem nutno dodat, že tu jsem četl před víc jak deseti lety a tak si z ní pamatuju skoro prd (hlavně scéna s bitkou s kočkou Mladýho Joe (nebo jak se jmenoval) mi uvízla v paměti a ta tu naneštěstí není), takže se radši tomuhle porovnání nakonec vyhnu. (02.06.2019)

Už film z roku 1970 ukázal, jak těžké je zfilmovat pro mnohé kultovní román Josepha Hellera. Vynikající černěhumorná satira o absurdnosti války je napsána útržkovitě, na přeskáčku a prakticky bez nosného děje. Je to jen řada humorných, často však dramatických i tragických scén, ve kterých hrají hlavní roli američtí vojáci na ostrově Pianosa, kteří bombardují blízké italské území. Tvůrci této minisérie si vedli velmi dobře. Nevynechali žádnou z klíčových scén, včetně té se Snowdenem. Výborné byly letecké záběry a ani herci nic nezkazili. Téměř 50 let starý film se mi líbil, ale tohle asi víc. (24.07.2019)