Slovo dělá ženu

Takovým způsobem, jakým je udělána komedie Slovo dělá ženu, se má vyjadřovat optimistická a vitální agitka komunistického společenského uspořádání! Prvorepubliková filmová hvězda Oldřich Nový svým talentem a zkušeností vstoupil do služeb budovatelského nadšení. Z jaké části bylo toto spojení dobrovolné a z jaké části bylo vynucené, nehraje příliš velkou roli. Doba nebyla jednoduchá a sympaticky lze vnímat fakt, že filmem se nezastrašuje a neděsí, ale s upřímnou radostí se hledí na možnou velkolepost pohodlnější a spravedlivější budoucnosti. Kulisy jsou poplatné době svého vzniku, herectví i atmosféra zachovává to nejlepší z komediálních filmových her před zestátněním. Film dokáže svou radostnou náladou, rozvernou hravostí a dobíravými replikami stále bavit, byť někdy i neplánovaně. Hlavní postavou budovatelské veselohry je Ludvík Zach (příjemný Oldřich Nový), technický zlepšovatel, workoholik a ukázkový vzor nadšeného budovatele. Hlavní ženskou postavou je Jarmila Svátková (zajímavá Jiřina Steimarová), soustružnice, básnířka a emancipovaná žena. Komunismus znamená rovnost a zákonitě hlavní zápletkou je střet pohlaví v soutěživosti, předsudcích, stereotypech a ctižádosti. Nutno dodat, že s elegantním šarmem vnímání světa dle Oldřicha Nového. Z výraznějších postav se sluší zmínit Ludvíkova synovce, nadšeného pracanta a amatérského fotbalistu Jirku Zacha (sympatický Jaromír Spal) a Jarmilinu spolubydlící a věrnou kamarádku Boženku (půvabná Alena Kreuzmannová). Z dalších rolí: další kamarádka, vedoucí ženského vývojářského týmu, feministka a inženýrka Marie Vaňková (šarmantní Taťána Vavřincová), ochotný úderník a člen Zachova týmu Jakubec (příjemný František Paul), jeho žárlivá manželka (Nelly Gaierová), další Zachův úderník a naháněný hudebník Jonáš (zajímavý Rudolf Deyl ml.), prozíravý ředitel strojírenského závodu (Vladimír Leraus), s novým směrem těžce se srovnávající dělník Kalous (příjemný Antonín Holzinger), či názorně poučený Bertík Koudela (František Kreuzmann st.). Není to převratné dílo a jeho význam i funkce nejsou nedoceněny. Je to zajímavost doby, která stále dokáže pobavit a rozesmát svým temperamentem. (25.01.2017)

Další filmeček jež jsem viděl z edice Levných knih - filmy patří lidu. Obraz na byl jedním slovem strašný, za což však nemohlo DVD, ale soudě podle kazů původní nahrávka filmu... Očekával jsem na téma budovatelství, strana a soudruzi versus Oldřich Nový větší průšvih. Sice se z jeho úst velmi těžko poslouchá (a ještě hůře se mu věří), že je dobrý soustružník a člověk jen velmi těžce zkousává jeho zájem o utahovačku matic a pneumatická kladiva... Přesto tam toho nebylo až tak moc aby se to dalo šoupnout k jasnému bodovatelskému škváru pasetátých let. O vůdčí roli strany tu např. vůbec nepadne ani slovo. Oldřich Nový sám, vede tým technického oddělení fabriky a tak v kravatě, koženém sáčku a v kalhotách stále působí jako ten předválečný svůdník a džentlemen, obzvláště když ve filmu jezdí v kabrioletu a cestuje letadlem. Pravda v radiovce a montérkách se zde také mihne - bohužel. Film ani není tak o plnění plánu a pětiletky, jako spíš o počínající emancipaci žen v továrnách. Ty když mohou dělat u soustruhů či řídit parní lokomotivy chtějí doma stejně odpočívat jako muži a domácí práce si dělit...To je asi také ústřednímmotivem celé této ,,taškařice". Snímek se dá pohodlně shlédnout bez větší újmy, už jen díky Oldřichu Novému, ze kterého na vás i v šedivých padesítých létech stále dýchá kouzlo a poetika první republiky... Smutno je člověku kdy si asi přestaví jak bylo panu Novému v těchto rolích..... * * (24.11.2011)

vitekpe nazývá tento film Zběsilostí. To sedí. Na onu Zběsilost se můžeme dívat ve dvou rovinách. Komunistický škvár strašlivých rozměrů, kde se to emancipovanými soustružnicemi jenom hemží a zlepšovatel Zach (Nový) je vylepen na nástěnku stejně jako Josef Visarjonovič. Úderníci prakticky nemají žádné starosti, tak doma drhnou podlahy a vaří. O vše ostatní se stará závod a strana. Komunistické ženy jsou emancipované, působí antisexuálně a zdůrazňují svoji těžkou úlohu-ze strojíren k plotně. Však píší verše "Stroje zpívají". Hudbou strojů je v závěru pohlcen i zlepšovatel Zach. Rovina 2. Někde jsem četl, že náš přední romantik filmu Oldřich Nový právě v těchto letech byl již nemocen, bez prostředků k životu a hlavně neměl na nákup léků (bylo mu 53 a absolvoval koncentrák) . Komunisti se rozhodli, že mu Kristiána osladí. Proto tedy takových sraček natočil několik a dokonce spolupracoval na scénaři. Byla to od rudých vrahů nesmírně propracovaná pomsta. Proto je tento film zároveň i velice smutný. (28.04.2013)

Prvorepublikové komedie jsou pro mě povětšinou řemeslně zručná, byť dosti rutinérská díla, spoléhající na divákovy eskapistické touhy. Obraz, který malují, se mi nejeví o nic méně lživý, než Slovo ženu dělající. Podobně škádlivé dialogy (největší klad filmu), podobně pojaté vztahy pohlaví, stejné úsměvy, stejná dikce v replikách. Něconic, u něhož lze vypnout a co mi po letech začne splývat. Pravda, tentokrát doplněné o určité ideologické proklamace - ale někdy až zavánějící podvratností. Copak poznámka: "Za rok se vezmeme, naplánoval jsem to," nezavání vědomím mezí plánování? Hněv není na místě - dostáváte prakticky totéž, co před deseti, patnácti lety, jen s "obohacením" (mírným, v porovnání s jinými filmy doby) o pár režimu poplatných frází a změnou prostředí. A umístění Zacha na nástěnku, jak kritizuje jeden zdejší komentář? Nesmysl - copak jste v žádném americkém filmu neviděli "Employee of the month?" Silné **. (30.10.2014)

Když byl Oldřich Nový připraven o své Nové divadlo (pozdější Semafor), jako bolestné mu soudruzi přiklepli funkci vedoucího dramaturgické skupiny na Barrandově. To byl danajský dar. Nový se zpočátku domníval, že se vyhne vyloženě budovatelským filmům a prosadí neutrální hudební komedie. Budiž mu ke cti, že si k tomu přizval schopné spolupracovníky. Díky němu se na Barrandov dostali např. František Kožík, Oldřich Kautský, Alfréd Radok, Ota Hoffman nebo Adolf Branald. S nimi rozpracoval řadu scénářů, které byly jeden po druhém zamítány: adaptace Zázraku v Těpicích od Achille Gregora, pohádková komedie Bubáci a hastrmani podle Josefa Lady, Chléb a písně, film, který O.N. s Branaldem psali pro Jiřího Krejčíka atd. Všechny tyto projekty padaly pod stůl s tím, že na veselohry není čas a je třeba točit politicky uvědomělé snímky. Takže prvním filmem této skupiny se stala slavná Štika v rybníce, film tak nebetyčně socialisticky hloupý, že se mu posmívala už tehdejší kritika a později se stal raritou každé videotéky. A v podobném duchu se nesly i ostatní až k Hudbě z Marsu, po které Nový dramaturgování nechal. Slovo dělá ženu je film, který vstoupil do dějin jako "ten s Oldřichem Novým v montérkách". A je to vážně zvláštní pohled. Nový si uvázal ke krku šátek, byl dokonale upraven a montérky se pokusil uplatnit se stejnou elegancí jako druhdy žaket. Navíc se ten film poněkud absurdně snaží o dialogy á la Tracy-Hepburnová na téma souboje pohlaví a výsledek je legrační úplně jinak, než být měl. Vážně tragikomický opus, lepší zapomenout. 20% (21.02.2006)