Život v Heights

není to bez chybičky,má to hluchá místa a vzhledem k vražedné stopáží to má problém s kolísavým tempem (jsou tu pasáže kterým bych bez váhání napařil plný počet a pak chvilky,které jsou skoro k nepřežití),ale pokud bych si měl představit ideální moderní muzikál,nemá k tomu In The Heights daleko.Příběh je jednoduchý a nic nového nepřinášející,ale ničemu to nevadí.Prim totiž hrají jednotlivá hudební čísla,která jsou velmi dobrá až skvělá,melodie chytlavé a hned několik sem si jich musel pustit několikrát a pozitivní atmosféra,která z toho sálá je nakažlivá.Extrémně hodně je tu vidět vliv Lina-Manulea Mirandy,který opět potvrdil,že se v tomhle našel.Hamilton byl sice komplexnější a lepší ve všech směrech (tohle je spíš taková s láskou dělaná hříčka pro dobrou náladu),ale komu se líbil,bude se mu líbit i tohle...80% (12.06.2021)

Na to, že se to několik měsíců promovalo jako muzikálový event roku a esence léta, je vlastně trochu tragikomické, že to není až tak dobré, a že to může vydělat míň peněz než Cats. Je určitě obdivuhodné, jak to do sebe zaplétá různé zkušenosti a sny lidí z latino diaspory, což muzikál v trochu patetické sladkobolnosti a heslovité naivitě vlastně v klidu unese, jako pásmo roztančených výjevů to ale působí spíš jako roztahaný trailer, v němž se moc rychle stríhá, a je v něm příliš málo nápadů, jako třeba pohyblivých hlav v salónu krásy. Forma je tak paradoxně dost gentrifikovaně uhlazená. Muzikál, v němž je hlavním antagonistou výpadek proudu, a v němž se všechny problémy vyřeší deus ex machina, by prostě měl být zábavnější. (14.06.2021)

Miranda a jeho srdcová muzikálová adaptace, pěkná pocta "tavícímu kotlíku" v NYC (x), latino komunitě (x) a převážně dominikánské čtvrti Washington Heights. Imigrantský spirit, starý dobrý americký sen v lepší budoucnost, kulturně pestrá megapolis, letní nálada, sympatický obsazení, písničky tak středně chytlavý, stopáž standard pro Broadway, tady bych přeci jen pokrátil. (12.06.2021)

Těžké zklamání. Řekla bych, že základní pravidlo muzikálů je/by mělo být, že se člověk těší, až začne další písnička, nikoliv že čeká, až se s tím skončí, aby se děj konečně zase pohnul kupředu. Ačkoliv neznám divadelní předlohu, tak bych řekla, že hlavní problém In The Heights je v převodu z divadelního do filmového média, protože jako film s ústředním hrdinou, začátkem, prostředkem a koncem to prostě nefunguje. Je to tak epizodické, že se v tom Usnavi a jeho honění se za snem docela ztrácí, a je to moc soustředěné na Usnaviho, aby to byla tapiserie o životě komunity. A v kombinaci s tím, že ta pozornost je tak roztříštěná a detaily se vytrácejí v rámci sprintu od postavy k postavě, je délka filmu (minimálně pro mě) až smrtící. Kéž by si tvůrci sedli, rozhodli se pro téma a ještě víc nemilosrdně ostříhali to, co od něj odvádí pozornost, například stroprocentně Ninu a Bennyho, sorry děcka, ale tohle město je příliš malé na dva páry hlavních milenců. V současném objemu lehce nahozeného tisíce motivu je to materiál spíš na limitovaný seriál o šesti až osmi dílech, ale ne na jeden film. Jediný moment, který se mě opravdu dotkl, byl když abuela začala zpívat, a jediná slova, která mi utkvěla v paměti, jsou "we are powerless". (14.06.2023)

I přes genialitu autora předlohy Lin-Manuel Mirandy se tady asi nic lepšího čekat nedalo, mizerný režisér nekonečných sérií tanečních filmů se prostě nezapře a dělá z celé fresky New Yorské čtvrti a jejích obyvatel kýčovitou přehlídku nonsensových tanečních čísel. S pár fajn písničkami, ale jako film bez atmosféry a beze smyslu. Silnější moment kdy se během zpěvu vypráví i příběh a dostaneme se postavám trochu pod kůži je tu všehovšudy tak jeden... takže je lepší si dát radši po páté Hamiltona.  5/10 (18.08.2021)