Džašin-čan dropkick - X

Ani třetí série nezměnila můj celkový dojem ze seriálu, i když začátek byl docela slibný a já se smál mnohem častěji než u předchozích sérií. Líbily se mi i nově představené postavy (Lierre a Persephone I) včetně kamea Hacune Miku. Bylo to bláznivě pitomé, čtvrtá stěna se tu prolamovala častěji něž obvykle, popkulturních odkazů tu také bylo hodně a celý ten guláš známých i nových postav fungoval dobře a ukazoval další zajímavé interakce a vztahy mezi jednotlivými charaktery. Pak ale od šestého dílu přišla pasáž, kterou bych si pracovně nazval „Džašin-čan cestuje po Japonsku“ a ta mi už tak zábavná nepřišla. Bylo to na můj vkus moc cestopisné, některé vtipy byly provázané s místním folklórem, a tak jsem je asi moc nedocenil, zkrátka už jsem se tak často nesmál a ani jsem si nepřišel nějak extra kulturně obohacen. Přitom úvodní pointa o tom, proč hlavní hrdinka musí utéct, byla docela dobrá, škoda že i vyústění celého příběhu nebylo dle mého takhle nápadité. Posledních pár dílů už se pak neslo v obvyklém duchu, což pro mě bylo příjemnější, přibyly další dvě nové postavy (Arte a Ecute), které ale nedostaly dost prostoru na to, abych si je dokázal dostatečně oblíbit a než jsem se rozkoukal, tak byl konec. Navíc poslední díl, finále celé série, kde by si měli dát autoři co nejvíc záležet, mi přišlo opravdu hodně slabé a v rámci seriálu bych ho považoval za jeden z horších dílů. Ale, i když můj dojem během série poskakoval nahoru a dolů, v průměru si Džašin-čan těch standartních 6/10 jako celek stejně udržela a další série by mi opět nevadila… (20.09.2022)