Zadzwońcie do mojej źony
What Will My Wife Say to This?
Réžia:
Jaroslav MachKamera:
Boguslaw LambachHudba:
Władysław SzpilmanHrajú:
Barbara Połomska, Josef Bek, Wieńczysław Gliński, Hanka Bielicka, Jadwiga Chojnacka, Stanisław Jaworski, Jiřina Petrovická, Wacław Jankowski (viac)Obsahy(1)
Zahraniční výjezdy nebývají bez rizika: studijní pobyt českého spisovatele, který v Polsku potká půvabnou dívku, sice skončí bez manželské nevěry, ale podezření přesto zůstává. Koprodukční projekt složitě hledal společnou řeč a nakonec uvízl v dávno vyšumělých schématech. O Polsku, kde tehdy vznikaly takové filmy jako Popel a démant, nic nevypovídá. Za zmínku stojí, že hudbu napsal Wladyslaw Szpilman, pozdější hrdina Polanského válečného dramatu Pianista. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Pro polonisty povinnost, pro ostatni prijemna barevna podivana na jeden zahranicni vyjezd do spratelene zeme. Uz to ale neni druzba delniku ci rolniku tabora miru, ale takovy podivny burzoj vylet, ktery navic zavani mimomanzelskou avantyrou, filmove pouceni tak zcela chybi a film diky tomu plave na vode, sice jen chvili, nez rybarska barka zastavi a Pepik Bek je stastnej jak Kolumbus, pak se to ale vsechno rozuzli a von musi balit kufry zpatky do Prahy. V drobne roli tanecnika se mihne i jisty Roman Polanski. ()
Je třeba poznat celou šířku a...ehm...hloubku života, praví spisovatel Vladimír Tůma při pohledu na svou přitažlivou polskou společnici. Možná, že účel světí v tomto případě prostředky, nicméně navzdory jisté těžkopádnosti se z onoho česko-polského přátelství vyklubal poměrně zábavný melodram, v němž prim hraje ironický vnitřní hlas Josefa Beka a vskutku záviděníhodný sex-appel Barbary Połomské. A pak věřte mužům. Nebo raději Mickiewiczovi? ()
Pokus manifestovat polsko-české přátelství prostřednictvím groteskní anabáze s. spisovatele úporně hledajícího sujet k odpovídajícímu angažovanému dílku je spíše bezděčným varováním před gordickými zauzleninami apriorismů, jež jeho kontakt se „severními sousedy“ „zprostředkovávají“ (a tedy skutečnému poznání překážejí), než pikareskní iniciací, o niž tvůrcům zřejmě původně šlo. Bludný bedekr. ()
Slasti a strasti muže na zahraniční cestě. V tomto případě se jedná o dějovou moralizační agitku poukazující na chování jednotlivce na cestě do Polska a zároveň na chování jeho protějšku doma. Dojde na konci k vzájemným výčitkám? Obrácení se hlavní postavy Tůmy k divákům na úplném konci už hovoří samo za sebe. Příběh vypráví samotný Tůma, v podání Josefa Beka, a jak je poznat už na samém začátku, vypráví to o sobě. Kromě tohoto filmového vyprávění je celý koncept realizován také jako snímek reportážní, takže tu mimo jiné máme také prezentaci letecké scenérie města a pouličních záběrů ulic, což i naznačuje důvod Tůmovi cesty. Dění v Polsku sleduje počínání Tůmy a Polky Ireny. Jsou spolu všude, ale pouze jako přátelé. Současný divák je však celou dobu držen v napětí, jestli to opravdu mezi nimi nakonec zajiskří, ale to by nesměl být československý film, navíc natáčený koncem 50. let. Lehce úsměvný, nikoliv však humorný film, který po zhlédnutí svou bezvýznamností z paměti naprosto vyšumí. ()
Z historického hlediska, za barvu a koprodukci. Jako koprodukční komedie je to snesitelnější, než Hvězda jede na jih, a zároveň je to celkově lepší, než obdobně snaživý pokus o současný film, o dva roky starší projekt Nezlob, Kristino! Přesto v kontextu s první zvukovou koprodukcí Československo-polského filmu, zůstává Co řekne žena... stejně nevynalézavá jako Burianových Dvanáct křesel. Změnila se pouze pozice Čecha z tápajícího cizince v zamilovaného nadšence. ()
Reklama