Mulholland Drive

Pokud se nechcete cítit jako nechápající blbci, doporučuji vám tento film zastavit alespoň půlhodiny před koncem. Do té chvíle je příběh o dvou dívkách, „kradení“ identit a úchylnosti Hollywoodu jakž takž srozumitelný. Jenže v závěru dojde k montypythonovskému zvratu par excellence. S jediným rozdílem, nikdo zde neřekne: „A nyní něco úplně jiného“ . Tak by to byla přinejhorším sranda. Takto jsem zůstal dokonale dezorientován. Možná to byla samoúčelná režisérova hříčka zaručující, že se o Mulhollandu bude mluvit, možná to mělo skrytý – pro masivní část světové populace – význam, dávající smysl. Asi i proto, že je to exkluzivní „lynchovina“ jsem celé dvě a půl hodiny napjatě čekal a vlastně přímo toužil se dozvědět, co se z toho vyklube. A ono nic nepřišlo. Nebo mě to minulo. Nedočkáte se žádné pointy, kvůli které by mělo smysl dívat se na celý velmi atmosférický a velmi mysteriózně-bizarní film znovu. Obsah tajemné modré krabičky si budete muset domyslet sami. Co už si však domýšlet muset nebudete, je tvar poprsí (čím dál zajímavější) Naomi Watts. Nejsnadnější je přirovnat Mulholland Dr. ke dvěma filmům v jednom. Ke dvěma filmům, které spojují pouze hlavní herečky a žánrová nezařaditelnost. Možná to byly morbidní komedie. Ale smál se jenom Lynch. 80% Zajímavé komentáře: Lima, Eodeon, Tommy987, RAiken, LINKIN, Eddie003, Pedro, M-SUR (03.02.2006)

Dosti psychologický film i na moje poměry. Atmosféra je naprosto skvělá to se nedá Lynchovi upřít, že on tu atmosféru umí. Možná mi nesedl Lynchuv styl vyprávění filmu nebo nejsem na tyto filmy stavěný, ale ten příběh mi moc nesedl. Jako plno lidí jsem z příběhu nepochopil ani zbla, ale přesto se na něj docela dobře koukalo. Kromě atmosféry bych chtěl ještě vyzdvihnout Naomi Watts a Lauru Harring, které hráli ve filmu nádherně, ale to je tak vše. (26.07.2006)

Mulholland Drive byl můj vůbec první Lynch a musím říct, že snad krom Mazací hlavy jsem si nemohl vybrat těžší první rande... Vzpomínám si, jak jsme se ho s kámošema nad pivem snažili celé týdny pochopit. Pokaždé, když někdo přišel s nějakým možným vysvětlením (co je sen a co realita, co je minulost a co budoucnost, apod.), někdo druhý mu tuhle pracně vybudovanou myšlenkovou konstrukci bez námahy rozdrtil pouhým připomenutím zdánlivě nedůležitého detailu, třeba barvou telefonu. Já osobně na tyhle analytické pokusy brzo rezignoval a spíše si kladl otázku, jestli je tenhle formálně lahodně natočený a atmosfericky podmanivý snímek fantasmagorickou lynchovskou zvůlí nebo geniálním surrealistickým dílem. Nakonec můj mozek kapituloval a instinkty schválili jako správnou tu druhou variantu. Pokud máte rádi tu temnou, snovou stránku Davida Lynche, tady si ji užijete dosytosti. A taky herecké umění Naomi Watts. A taky Naomi Watts A Lauru Harring, těšte se :-P 100% (Dne 26.1.2007 mi film konečně zaklapl... Klíčové jsou scény usínání a probouzení a rozlišení flashbacků a přítomnosti - té je ve filmu cca 5 minut čistého času. Motivy - sen, žárlivost, výčitky svědomí) (26.11.2006)

Zo začiatku veľmi pomalé, nudné, neprirodzené... postupne sa otvárajú nové a nové dejové línie, ktoré neskôr náhodne začnú do seba zapadať, celé sa to zamotáva a zamotáva až kým nevznikne veľké klbko plné nezmyslov, ktoré divákovi tak vypláchne mozog, že už ani netuší, čo vlastne začal pozerať. Silné a nepredvídavé. Brainwashing najhrubšieho zrna. (25.03.2013)

Podobnost mezi městečkem Twin Peaks a velkoměstem Los Angeles se na první pohled zdá minimální. Avšak při důkladnějším prozkoumání člověk (divák) zjisťuje, že v obou těchto městech "tepe" něco velmi neklidného. Obě dvě města (a v nich žijící osoby) řeší totiž podobný problém, a to, že věci na povrchu vypadají úplně jinak, než pod povrchem. Pokud je Los Angeles "městem snů", pak ještě nikde není řečeno (či napsáno), že tímto snem nemůže být úděsná noční můra. A právě na tuto odvrácenou tvář "města snů" David Lynch ve svém jedinečném snímku MULHOLLAND DRIVE poukazuje. Rozepisovat se příliš o samotném ději by bylo - vzhledem k mnohoznačnosti a značně silné subjektivní interpretaci - zbytečné. To, co se však celým snímkem silně prolíná je jakýsi Lynchův zneklidněný a kritický pohled na zákulisí velkého hollywoodského byznysu, v němž je (občas/někdy/často/neustále - nehodící škrtněte) tak těžké mít a prosadit si svůj vlastní názor. David Lynch se i v tomto snímku zaměřuje na rozličné rozpolcenosti v osobnosti a na psychické a sociální anomálie. Scéna s podáváním kávy je pro toto více než silným příkladem (vybíravé a distingované chování při kávovém rituálu v kontrastu s celkově asociálním chováním). Tento moment je možné vypozorovat i v jiných Lynchových opusech (například: LOST HIGHWAY obsahuje prapodivnou scénu jakési sociální vyšinutosti - viz "vysvětlování" toho, kolik obětí ročně přináší nepřiměřená jízda automobilem). U snímku MULHOLLAND DRIVE si nesmírně cením jedné věci: může se sice žánrově přiřadit k dramatu, hororu či mysterióznímu nebo romantickému filmu, ale především jde o naprosto geniálně propracovaný psychologický film. Ba co více: David Lynch nabízí divákovi jedinečnou možnost stát se na chvíli psychologem/psychoanalytikem. Divákovi je předložen stejný pracovní materiál, tj. sny + pár dalších náznaků. A je jen a jen na něm, nakolik přiměřeně a správně tyto indicie rozklíčuje a interpretuje. Stranou samozřejmě nemůže zůstat ani poznámka o excelentních hereckých výkonech, bezchybná práce s kamerou, výborná hudba a přímo parádní zvuk (nervní vrnění, bzučení atd.). Shrnuto a podtrženo: David Lynch sice tentokrát nepředkládá zběsilou jízdu jako tomu bylo v případě LOST HIGHWAY, ale přesto se jedná o jedinečný a výborný opus. MULHOLLAND DRIVE je čistá a perfektní filmařská práce a neskutečně silný filmový zážitek. Poznámka: Věta "This is the girl!", se nesmazatelně vryla do mé mysli. Považuji ji za jednu z nejsugestivnějších vět, které jsem kdy ve filmu slyšel. (03.11.2003)