Sloní muž

Nemám Davida Lynche příliš rád, ale na jeho dosud nejlepší film jsem se podívat chtěl, protože už samotný námět stojí za to, a hlavně to stále točí člověk, který točí sice kvalitně, ale zvláštní příběhy nepříběhy tak zvláštní formou, že to nemůžu ani vydržet dokoukat. Jenže příběh sloního muže je trošičku někde jinde, založený na pravdě a hlavně tak mocným dílem té doby, že nevidět by tenhle film byl hřích. Na rovinu řikám, že tohle je opravdu kvalitní film, samotné hodnocení mi dá jasně za pravdu, a určitě si budu stát za tím, že to je nejlepší Lynchův film, který se kdy objevil, dále už to byly samé geniálně nepochopitelné patvary, na které logika příliš nesázela ani korunu, jenže u sloního muže je přesně daný příběh, každou scénou vím, co se kde děje, jak se to děje a hlavně zírám na to všecko, co se režisérovi podařilo dát dohromady. Je vidět, že s příběhem si dal neskutečně záležet. U mě je to sice za "pouhé" čtyři hvězdičky, protože plný počet v tom prostě necítím, ale na druhou stranu ten film obsahuje snad nejhezčí, div ne nejhezčí filmový konec, který jsem kdy v životě vůbec viděl, takový přirozený, nádherná, no a ta hudba...Nebudu se o tom dále bavit, nechte se překvapit. Celý film je tak přirozený, a prostý, až to na Lynche vlastně vůbec není obvyklé. Tady tedy dokazuje to, že je kvalitní režisér, jen mě zaráží, proč točí to co v současnosti točí. Možná by měl natočit zase nějaký takovýhle hit, aby si současný divák uvědomil, že přirozenost je na filmu to nejlepší co může být, a David Lynch to natočil s takovou grácií vlastní, že zde vlastně koukáte na příběh, u kterého Vás mrazí nebo Vás nutí přemýšlet, ale hlavně na něj jen tak nezapomenete, dny, týdny, měsíce, roky...takovéto náměty jsou skutečně vděčné téma, a ještě k tomu, když se toho zhostí zkušený režisér. (12.06.2009)

Na podobné filmy mě moc neužije, a už vůbec ne na Lynchoviny, u kterých se nebojím přiznat, že je absolutně nechápu. Ale tohle je čestná výjimka. Lynch se tentokrát zdržel své obvyklé divnosti (snad až na psycho úvod se slony) a film je velmi prostý a přímočarý, v čemž je jeho obrovská síla. Hned začátek podkreslený melancholickou hudbou, detailní záběr na tvář Anthony Hopkinse, po které kane slza, dlouhé vyhýbání se otevřenému pohledu na Johna Merricka a práce s krátkými pohledy na jeho profil nebo stínohra jeho figury za závěsem dává zatím jen tušit podobu jeho krutého znetvoření. Volba natočit film černobíle se ukázala jako velmi šťastná a propůjčuje filmu nepopsatelnou atmosféru. Doktor a s ním i společnost a divák pozvolna odhalují nitro "sloního muže", kde se zase dokonale předvedl John Hurt. O slzavé okamžiky není nouze, ale tentokrát jsem se výjimečně necítila citově vydíraná. Posledních pár minut od chvíle, kdy se rozezní Barberovy teskné smyčce (ne nadarmo se Adagio for Strings považuje za nejsmutnější kdy složenou skladbu), mě film absolutně pohltil a skončil tak, jak jsem čekala. Smutně a krásně. (16.03.2011)

Hned od začátku mě pohltila Lynchovská hudba a styl zobrazování obrazů. Už od začátku filmu Lynch zobrazuje Slona a to bude až do konce. Slon zobrazující určitou krásu, ale přesto mají z něho lidi strach. Ulice vypadající, přesně jak z Londýna včetně počasí. Vše velmi podobné Mazací hlavě. Lynch dokáže vytvářet dokonalá monstra. Dokážu si trochu představit, jak by vypadal film Frankenstein, kdyby ho natáčel. Lynch jednou určitě dostane cenu, za přínos do světové kinematografie. Teď je přehlížen, neboť mu závidí tu dokonalost, kterou dokáže tak bravurně vytvořit. John Merrick mi strašně připomíná Jasona z Pátku třináctého II. Ale soucítím s ním, být ubližován a ponižován není moc hezké a mě to velmi ranilo u srdce. Až odhalíte co všechno John umí, budete s úžasem stát to vše dokáže. Komunikace mezi Johnem Hurtem a Anthony Hopkinsem na mě velmi zapůsobila, ale nejvíce na mě zapůsobilo, když bude pozván k panu Trevesovi domů a začne diskuse o rodinných fotografií, vlastně to celé je nakonec velmi dojemným příběhem, který mě dohnal k pláči a to jsem u Lynche nečekal. Opravdu úžasný snímek. (29.01.2004)

Lynčárna, to je v mnohých prípadoch jedna obrovská metafora ľudského utrpenia, pohŕdania, nenápadných svetlých okamihov, ktoré nešťastnému človekovi urobia doslova raj na zemi, aby bolo to "svetlo" potom nekompromisne zavrhnuté zlomyseľnosťou ľudí. Krutý, do srdca prehovárajúci film, ktorý v sebe skrýva neskutočne veľa. Scéna "Vy nie ste John Merrick. Vy ste Rómeo" a následná slza na znetvorenej tvári rovnakej ľudskej bytosti ako sme my všetci, ma maximálne odrovnala. (26.02.2010)

Symbióza všetkých správnych ingredencií a tentokrát humánny David Lynch zaručujú, že "Elephant Man" patrí do extraligy medzi tých najlepších. Nie lenže tam patrí, ale svojím nadčasovým spracovaným je čestným členom už dlhé roky a myslím, že sa to ani nezmení. Veď nemá prečo, keď si totiž každý nový jedinec, túto precítenú odyseu pozrie, v zapätí zistí z čoho sú skoro všetci takí unesení. (12.05.2009)