Psia duša 2

Tož právě před sedmi lety, se nám narodilo šest krásných bernských salašníků, tak jsem prostě logicky musel jít na Psí poslání 2 do kina, i když se dalo čekat, že to bude velmi podobné jedničce. A bylo, ale v tom nejlepším smyslu slova, podobně jako v jedničce se Bailey převtělí do několika psů a jedné fenky- co však v jedničce bylo pouhým popisem psích životů, tady je nosný životní příběh CJ, (vnučky Ethana - původního majitele) plný zvratů a nezdarů - o kterou se má Bailey starat, a to se rozhodně postaral tak, až se vše v dobré obrátilo, a poslední scéna (i když logická a mnou očekáváná, je opravdu krásná). Ano je to předvídatelné (protože to jedničku opravdu kopíruje), ale je to tak milé a tak neuvěřitelně dojemné, že jsem tvůrcům velmi zavázán, že takový film, vlastně dva filmy, natočili...Vřele doporučuji těm, kteří mají rádi pejsky a romantické dojáky a hlavně těm, kteří neviděli jedničku...no a dám stejně jako jedničce, proč ne - má to příběh, je to i napínavé...viděno v kině (cze)..99% (09.06.2019)

Jedna psí duše neustále se vracející na svět v tělech pejsků různých ras, velikostí a pohlaví, procházející si znovu a znovu běžným vývojem od štěněte až po smrt, a zároveň pamatující si své předchozí životy. Jednoduchý nápad, který funguje. Alespoň tedy na mě jako celoživotního pejskaře určitě. První Psí poslání mi nějak uniklo, tak jsem to zkusil rovnou s druhým dílem, a ono to mě to hned od začátku dostalo. Úžasný hlavní psí hrdina provázející životem vnučku svého milovaného páníčka si mě získal ve všech svých reinkarnacích. Krásná psí pohádka, kdy člověk ví, že v reálu to tak nefunguje, ale to vůbec nevadí. Každý pejskař sní o tom, že jeho milovaný pejsek se mu vrátí v nějaké nové podobě. I já. A možná i proto jsem zase, jako už tolikrát u podobných psích filmů, potřeboval kapesník, abych do něj prolil potoky slz. Herecky i dějově zvládnutý film, který milovníky pejsků nemůže nechat chladnými, a ti ostatní při něm třeba pochopí, proč tolik lidí tato zvířata miluje. Za mě spokojenost a nemůžu jinak, než hodnotit na maximum, protože u psích filmů prostě nemůžu a neumím být objektivní. Jsem nadšený a těším se, až se podívám na první díl. (19.10.2020)

I v tomto druhém dílu pokračuje brutální citové mučení od prvních do posledních minut, které bych nikdy nikomu neodpustil, kdyby se nejednalo o nejúžasnější zvířátka na světě. Hlavní dějová linka mě tentokrát neoslovila jako v případě prvního dílu, protože příběh o naivní dospívající dívce zkrátka nebyl ani vzdáleně můj šálek kávy a vůbec celý děj byl tak brutálně šablonovitý a předvídatelný, až se mi z toho místy zvedal kufr. Kromě toho Kathryn Prescott mi byla krajně nesympatická a ani toho talentu moc nepobrala. Na druhé straně jsou ovšem naprosto boží zvířátka a luxusní sympaťák Dennis Quaid s manželkou. Za mě tedy zásluhou děje rozhodně o stupeň horší než první díl, ale emocí by se našlo zhruba stejně. Jednotlivé pasáže jsou hezky propojené a přiznám se, že i krásný, inteligentní a sexy borec, jako jsem já, měl párkrát velmi sucho v krku, což se prakticky nestává, takže s přimhouřením očí dávám znovu 4 kousky. (14.02.2020)

Já jako kočkař jsem zas zavítal k filmu vyloženě pro pejskaře, už jen proto, že mě první Psí poslání před dvěma lety citově úplně rozbilo. A Dog’s Journey je opět nádhernou rodinnou podívanou už jen kvůli poutu Ethan & Bailey, ale koho nezaslepí sentimentalita, táhnoucí se celým filmem, bude mu více než jasné, že ty necelé dvě hoďky jsou vyloženě jako přes kopírák verzí předloňského A Dog’s Purpose. (06.09.2019)

Překvapilo mě to hodnocení zde. Na to jak vysoké je, je to tady celé až moc netypické, poněkud melancholické, až depresivní. Příběh psa, který neustále umírá a neustále se rodí a hledá cestu ke své paničce je strašně zajímavý nápad. Už v první díle byl. Nevím ale, co by jako druhý díl měl navíc nabídnout. Tedy kromě toho, že hlavní hrdinka dostává tolik ran osudu, které by průměrný český občan v životě nepřežil. Bylo to tu s pejsky fajn, což o to, ale emotivně už to tady tvůrci trošku přepískli. (06.08.2022)