Modrý zamat

Ten, co se bojí Lynche a chce proniknout do tajů jeho filmařského světa, nechť ať začne tímto snímkem. Dalo by se říct šablonovitý krimi thriller, který postupem času stále více ustupuje milostnému vztahu dvou lidí a i když je téma a poselství jasné, tedy milovat a poukázat na zkažený svět tam venku, neodpustí si Lynch pár svých úchylek včetně dusitan amynatý inhalujícího slizkého Dennise Hoppera a jeho šílenou bandu. Film krásně uteče, je příjemně napínavý a eroticky laděný, ve své době dost provokativní a dnes zpětně jeden z nejpevnějších filmových tvarů, jenž Lynch dokázal stvořit. Někdy je dobré se držet zkrátka a svou imaginaci držet na míru hodné uzdě. Jestli chcete vyložený mindfuck, hledejte jinde, ale Lynch tímto potěšil. Heineken? Fuck that shit! [Přesná stopáž: 121 min] (29.10.2010)

Modrý zamat ma vyviedol z rovnováhy už pri prvom pozretí a dnes som si pôvodný dojem iba potvrdil. Je veľmi ťažké k nemu dodať niečo, čo už nebolo napísané. Patrí k filmom, ktoré sa stávajú vítaným objektom vykladačov najrôznejšieho druhu. To mi nehrozí. Uchvátila ma atmosféra filmu, rafinovane budované napätie, výborný zvuk a hudba, ukážka temných stránok ľudskej mysle, naviac aj presvedčivo stvárnených, tak čo viac by som chcel. Samozrejme, že som nerozumel všetkému a ani som sa vlastne príliš nesnažil. Nepovažujem film za odnož krížovkársko-hádankárskej zábavy. Veď aj o Bobbym Vintonovi som si podľa hlasu myslel, že je černoch, kým som neuvidel jeho blonďavé vlasy a udivený výraz. Takže zhrniem svoje dojmy do konštatovania, že ide o výnimočný film, o ktorom netvrdím, že mu úplne rozumiem, ani že som na ňom nenašiel chyby. (07.07.2012)

"What the fuck?!" Výlet za voyerizmom, hnusom a láskou v poetickom balení s nečakaným vyvrcholením. Lynch sa jemne pohráva s nitkami divákovej mysle, norí sa dovnútra a zasa prediera na povrch z tých najtemnejších hlbín, samotného dna, pekla pokleskov, zvrátenosti, brutality, amorálnosti, perverzie a divoko fyzickej sexuality. Veľmi špecifický film, ktorý sa odvážne hrá s rozvíjaním banálnej "zápletky" do obludných rozmerov a strieľa si zo mňa tým spôsobom, že mi všetkým sústavne nahovára "všetko je inak, ako sa zdá" - a ono vôbec nie je! Tým sa stávajú činy a postavy ešte otrasnejšími, ale i keď ich Lynch nechá páchať najrozličnejšie zločiny a hriechy, rozppráva najmä o tom, že je tu stále nádej na druhú šancu a odpustenie. Hopperov psychopat Frank by sa nemal prekladať a jeho repliky by sa mali zapísať do idiomatického slovníka a zaradiť do svetového dedičstva UNESCO. No a Kyle MacLachlan je prosto koncertný herec, ktorého príbeh-nepríbeh vo vás ešte bude rezonovať dlho. No a teraz idem dumať nad zvláštnosťami reči a deja tohoto filmu; asi to chvíľku potrvá. 95% (06.05.2014)

Blue Velvet má u mě trochu nevýhodu v tom, že jsem ho v posloupnosti viděl jako jednu z posledních modernějších Lynchovek a působil na mě, dá-li se to tak vůbec říci, trochu doslovným a zbytečně opakovaným natahovyným dojmem - vzhledem k tomu, že ve svých dalších filmech (Zběsilost v Srdci, Twin Peaks, Lost Highway) dokázal podle mě Lynch sdělit a navodit to samé daleko výstižněji, jasněji a sugestivněji. (01.07.2007)

Laura Dern a její staropanenský zjev (a to jí tady nebylo ani dvacet) ve své podstatě zajímavě kontrastuje s živočišnou ženskostí Isabelly Rossellini.  Postava kazišuka Dennise Hoppera pak až příliš svou sexuální nejistotou čitelná a předvídatelná. S matčinou kundou holt nemohl dosáhnout rovnováhy.  Kyle pak skvělý, nejvíc se mi líbil v trenkách, anžto v té chvíli jsem se do něj dokázal i vcítit.  Znalcům se pak omlouvám za dezinterpretační komentář, ale já u toho dvakrát usnul. Blue Velvet je ale jinak vynikajicí... song. (22.01.2024)