Modrý zamat

Lynch jedoucí na čtvrtinu plynu stvořil vizuálně naprosto nezajímavý film. Hooper se poprvé objeví asi až v polovině snímku, ale vyplatilo se na něj čekat. Jeho Frank je úplný mazlík. Ostatní postavy jsou nezajímavé. MacLachlan srdnatě zabojoval o Zlatou malinu. Kdybych nevěděla, kdo je autorem tohoto filmu, přisoudila bych ho spíše Coenům, kteří si u něj vybrali docela slabou chvilku. Díky Dennisovi Hooperovi vznikl alespoň průměrný film. (28.01.2020)

Velice kvalitní atmosférická detektivka... ale nic víc než detektivka. Lynch si hraje s obrazem i zvukem a dává tu nezvyklé (nechci psát vyšinuté, to nikoliv... většinou) podtexty téměř do všeho, nicméně pořád se drží intencí thrillerového žánru, "jen" s výrazně propracovanou psycho(pato)logií postav. Ovšem s tím že je to celé místy až příliš rozvleklé. 8/10 (12.12.2009)

Pro Lynche typicky temné, zvrácené, ale zároveň i černohumorné (a až groteskní) vyprávění, které tentokrát pojednává především o chlapeckém dospívání a o konfrontaci s temnotou obývající svět dospělých. Mistr filmového surrealismu opět novátorsky pracuje s žánry, přičemž v tomto případě se jedná především o žánry noir a krimi, které buď deformuje, anebo uctivě paroduje. Modrý samet obsahuje veškeré ingredience, díky kterým se z Lynche stal pojem, a nabízí opravdu nevšední, až magický divácký zážitek. Navíc Dennis Hopper ve své životní roli "taťky" Franka je nezapomenutelný. Spolu s Lost Highway a Mulholland Drive pro mě Modrý samet tvoří Lynchovu "vrcholnou trojku". (18.10.2011)

Blue Velvet znamenal mé první seznámení s Davidem Lynchem a jeho specifickou režií, po prvé jsem pocítil jak zvláštní a abstraktní jeho filmy jsou. Na velmi slušné atmosféře se podepisoval zejména Dennis "baby wants to fuck" Hopper, jakožto hotový ďábel v lidském převleku s potřebou inhalovat každých 5 minut. Ale nebyl jediný, kdo exceloval, Lynchovi se také podařilo objevit talent v Kyle MacLachanovi. Je vidět, že ten klučina skutečně umí výborně hrát na schovku, neboť scéna, kdy se schoval do skříně působila na diváka tak silně, jakoby v ní byl on sám. 8/10 (25.02.2008)

Chcete vědět, jak dopadlo mé první seznámení s Davidem Lynchem? Bylo divné. Modrý samet byl divný. A v čem byl divný? Byl divný v tom, že mi to přišlo jako tuctová kriminálka s úžasnou hudbou, kde i v těch nejbrutálnějších momentech je krásný hudební podkres. A ta písnička mi ještě teď zní v uších. Ano, nepochopil jsem, proč je ten film tak slavný. Asi to bude tím, že jeden Lynch nestačí. Film tedy nebudu hodnotit, protože byl byl blázen, kdybych tak učinil. (26.07.2008)