Televizní společnost

Noam Chomsky zdá sa nie je jediný kritik médií vo svojej dobe. Svojou troškou prispeli aj Paddy Chayefsky a Sidney Lumet. Svet médií tak, ako si ho mnohí idealisti asi nepredstavujú, no realisti sa môžu pousmiať nad tým že, však my to poznáme z vlastných skúseností. Morálka a pravda v televízii? Čo to je, hlavne, že je sledovanosť, hlavne že plníme majiteľove priania a spoločnosť nás uznáva, niekedy dokonca ani trocha kontroverzie nezaškodí, ak ju môžme kontrolovať a narábať s ňou. Presne takto sa nad tým treba na chvíľu zamyslieť, tiež aj nad tým, prečo stádo naďalej sedí pri televízii a po troške vzrušenia, kde nepochopilo posolstvo, len z neho malo šou, pokračuje v predchádzajúcom trende. Podľa mňa dosť podnetná konverzačka, ktorá rozhodne nenudí a často prekvapuje výrazne protispoločenskou kritikou. Podľa mňa sú tu nezabudnuteľné scény, ktoré film dostávajú na zem, no pritom sú šokujúce a k zamysleniu, napríklad úvod s psychickým zrútením moderátora v hlavnom prenose, či nátlak v zasadačke na Howarda Beala, kde zaznejú slová, ktoré treba brať vážne aj k realite, záverečný efektný a povrchný moment má slúžiť najmä ako cesta k tomu záberu na viaceré obrazovky, kde by ste si mali niektoré veci uvedomiť podľa mňa. Jedná sa tu o nadčasovú záležitosť, psychologické dielo späté dosť s kritikou korporátneho kapitalizmu, kde pre mňa menej slávni herci a herečky rozpútali drámu, ktorú len tak bežne v televízii asi neuvidíte, teda aspoň nie zatiaľ a aspoň nie na Slovensku. (21.08.2013)

Ano. Ano. Ano. "Břitká satira" na rdousící krutost televizního šoubyznysu, do něhož se v té době už bez zástěrek překlápí i hrdé lodi zpravodajství. To všechno. *** A navíc divadelně silné mistrné monology, a to nejen v odkrývání mechanismů financemi poháněného systému, ale i v partnerských, kolegiálních a intimních vztazích. Chvílemi jako byste přepínali na Kdo se bojí Virginie Woolfové, a to je asi vůbec největší poklona. *** A navíc Faye Dunawayová se tu až nepříjemně uvěřitelně vtělí do cílevědomé kariéristky neschopné soucítit a sbližovat se s druhými tak bytostně, že fakticky úplně postrádá se appeal. To bych nečekala.*~ (05.12.2020)

Network mela k dispozici velky potencial, dobry scenar i kvalitni herce (krome Faye Dunaway, ktera je ale nesympaticka snad v kazdem filmu), skoda, ze se to nevyuzilo k necemu atraktivnejsimu, protoze vysledek byla jen lehce nadprumerna medialni nuda. Stale je tam ale nekolik velmi pusobivych proslovu, kvuli kterym to stoji za to videt. "This tube is the most awesome God-damned force in the whole godless world." 6/10 (19.11.2010)

Novinárčina, telka, to je sviňa biznis. Neustále šuškandy poza chrbát, podrezávanie nôh na každom kroku, dôvera na bode mrazu, naháňačka za číslami, sledovanosťou.. Lumet vie, čo robí a preto je pocit autenticity ešte viditeľnejší. Podstatný podiel na mojom výslednom dojme má však aj celá plejáda hviezd, ktorá sa tu mohla dosýta vyblázniť. A je to našťastie (myslené v dobrom) vidieť na každom kroku. (19.08.2008)

„Nemůžeš mě přepnout na jiný program!“ Pravda v televizi pochopitelně neexistuje, ale proč na ni zcela rezignovat? Protože nikoho nezajímá, protože je v přímém rozporu s pověstným „show must go on“? Dalšími objekty scénáristova zájmu jsou lidé z televize a jejich vztahy, obdobně falešné jako zprávy, jež vypouštějí do světa. Podle filmu byla právě sedmdesátá léta zlomovým obdobím, kdy byla generace mající celkem rozumnou představu seriózního zpravodajství definitivně „sežrána“ generací nastupující. Posledních pár statečných, jejichž lamentování nad starými dobrými časy nelze označit za prázdné fráze, musí ustoupit před náporem dravé mladé krve. Před lidmi, kteří svět chápou výhradně skrze onen ďáblův vynález a vypustí-li z úst větu „Tohle v televizi neříkali, jak se to dělá?“, nemusí jít nutně o nadsázku. Terčem scénáře přitom není jen televize, negativní dopad působení konglomerátů a cílení na masový trh odráží situaci v celém Hollywoodu od druhé poloviny 70. let. Network je proklatě mazaný film. Dokáže být v jednom momentě k potrhání vtipným i nepříjemně upřímným (protože poukazuje na něco, co si sami neradi připouštíme). Prvotřídní kvalitu hereckých výkonů možno brát jako odměnu pro diváky, kteří před tím přílivem rychle chrlených slov briskně neprchnou (zkuste si to říct pětkrát za sebou). Právě jim bych taky doporučil seriál Aarona Sorkina Studio 60, jdoucí věrně ve šlépějích Networku a nadto modernizující některé aspekty téhož konceptu. 90% Zajímavé komentáře: Tomco, Lookass, Ondrish (21.05.2009)