Réžia:
Sidney LumetScenár:
Paul DehnKamera:
Geoffrey UnsworthHudba:
Richard Rodney BennettHrajú:
Albert Finney, Lauren Bacall, Martin Balsam, Ingrid Bergman, Jacqueline Bisset, Jean-Pierre Cassel, Sean Connery, John Gielgud, Wendy Hiller (viac)Obsahy(2)
Orient expres, luxusný vlak, ktorý prechádza naprieč Európou, sa jednej zimnej noci roku 1930 stáva dejiskom prípadu, do ktorého vyriešenia musí Hercule Poirot, ktorý sa náhodou ocitol medzi cestujúcimi, zapojiť všetok svoj dôvtip. Času má dosť, keďže cestujúcim, uväzneným snehovou kalamitou v závejoch, neostáva nič iné, len trpezlivo čakať na vyslobodenie. Kto z nich mohol mať záujem zavraždiť amerického milionára a prečo? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (352)
Sidney Lumet si tak trochu zopakoval 12 rozhněvaných mužů, i když tentokrát trochu jinak. Agatha Christie napsala spoustu výborných knih, ale málokterá byla zfilmována s takovým úspěchem jako právě Vražda v Orient Expresu. Přitom kniha je dle mého názoru netolika výrazná jako jiné, méně známé. Důvodem její výjimečnosti je osoba vraha. Lumetovi se podařilo sehnat opravdovou plejádu výtečných herců, kteří jinak byli zvyklí hrávat vždy hlavní role a zde jsou jakoby "jen" vedejší (Laureen Bacall, Ingrid Bergman, Sean Connery, Anthony Perkins, Richard Widmarck či začínající Michael York). Ten hlavní je Albert Finney jako Hercule Poirot. Z dnešního hlediska to má těžké. Protože srovnání s nedostižným Suchetem nesnese nikdo. Poirot v podání Finneyho je více emotivnější, více dramatický a také živelnější. Ale já si Poirota představuju tak jak ho hraje Suchet. To ovšem neříká nic o to, že v roce 1974 bych byl patrně spokojen. Tato adaptace je skutečně jednou z nejlepších, která byla natočena. Pro zájemce jen doporučím některá díla "božské Agathy", která sice kvalitou zůstávají za jinými, ale jsou výjimečné právě osobu vraha či způsobem spáchání zločinu: Vražda Rogera Ackroyda (asi nejlepší kniha narozdíl od velmi průměrné adaptace), Vraždy podle abecedy (naopak filmové zpracování velmi dobré), Deset malých černoušků či Hadí doupě (dle mého soukromého názoru možná vůbec její nejlepší kniha). ()
Jak plynul čas, moje chutě v oblasti zábavy a umění se měnily. Pár věcí ale zůstávalo konstantních. Patří mezi ně i nechuť ke klasickým detektivkám, kde po rafinovaném zločinci pátrá geniální soukromý detektiv a čtenář/divák je svědkem souboje dvou brilantních intelektů, který je obvykle zakončen scénou, v níž trpívám nejvíc. Ano, mám na mysli to nesčíselněkrát profláknuté klišé, kdy se v jedné místnosti shromáždí všichni podezřelí, velký detektiv rozebere jejich výpovědi, odhalí drobné rozpory, alibi rozmetá na kousíčky a neomylně prstem ukáže na pachatele, který svěsí hlavu, pod tíhou argumentů se přizná a poslušně se nechá odvést na policii. Ne, Agatho, takhle to v životě nechodí a před tvými pohádkami dávám přednost jiným. Na snímku mě lákalo herecké obsazení, jméno režiséra i slušné ohlasy včetně oscarového ocenění. Jenže ouha, přišla studená sprcha. Poirot je nevhodně obsazený, herci ve vedlejších úlohách se dělí na ty, co hrají matně, a na zbytek, který je vyloženě špatný. Kdybych neviděl Vraždu v Orient expresu, nikdy bych nevěřil, že Ingrid Bergman může být tak prkenná. Přijatelný je snad jedině Anthony Perkins. Rozuzlení případu představuje i v rámci umělého světa klasických detektivek nestravitelný bizár, který sklouzává k hranicím nechtěné parodie. Lumetova režie mohla zaujmout americké akademiky snad jedině díky geniální reklamní strategii producenta. Orient expres kdysi představoval symbol éry belle époque a opulentního luxusu, kdyby dokázal Lumet prodat, když nic jiného, aspoň krásnou přírodu Balkánu a vytvořil atmosféru, jejíž středobodem bude vlak coby symbol romantických výprav za hranice všedních dní a cest zámožných dobrodruhů za exotikou, byl bych štědřejší. Hvězdičku bych také přidal, kdybych byl fanouškem žánru. Takhle je mi líto, zůstanu velmi skoupý. Celkový dojem: 25 %. ()
Od záplavy páry a optimistického startu náhlého dobrodružství až po dusivé vyústění všech stop a lavinu sněhu. A mužíček Poirot ve změti podezřelých činů a náznaků od prvního nástupu na vlak až k finálnímu odhalení. Ta pointa přitom nijak těžká není a při chvilce zmateného hádání by ji určitě trefil každý. Ale ta důmyslná a atmosférická cesta k ní je nezapomenutelná. ()
Na příbězích Agathy Christie mě nejvíc fascinuje moment, kdy detektiv všechny rozesadí do jedné místnosti a všem řekne, jak přišel na to, kdo je vrah. Nebýt psychopatického Poirota (Suchet mi taky sedí víc) by to byl naprosto úžasný film, ale Finneyho podání ve mně neustále vzbuzovalo dojem, že se dívám na obtloustlejší verzi jednoho mého profesora. --- Protože jsem ale knížku nečetl a nevěděl, jak to dopadne... to byla vážně síla! ()
Miluju Agathu Christie od doby, kdy jsem vyrostla z dětských střevíčků, odložila „Děti z Bullerbynu“ a objevila pro sebe kouzlo jejích detektivek. Snažím se nepropást žádné filmové zpracování a tahle verze Vraždy v Orient expresu patří mezi moje nejoblíbenější. Ale nic naplat, Poirot v podání Davida Sucheta je mnohem víc magnifique,n`est-ce pas? ()
Galéria (123)
Zaujímavosti (28)
- Téměř celý herecký výkon, který Ingrid Bergman přinesl Oscara se odehrává v jediné pět minut dlouhé scéně. (Kulmon)
- Richard Widmarck souhlasil s rolí v tomto filmu jen proto, aby se setkal s jinými hereckými hvězdami. (Kulmon)
- Film měl premiéru v kině ABC v Londýně a seznam těch, kteří se zúčastnili, byl plný samých významných osobností, včetně samotné královny Alžběty II. (Agatha)
Reklama