Zostup Orfeov

Tak to dopadá, keď nenávisť, závisť a predsudky prevýšia zdravý rozum a triezvy pohľad na svet. Nič nie je spoločensky nebezpečnejšie ako hlúpy fanatizmus. Marlon Brando si to tu opäť raz strihol vo fantastickej postave, ktorú nielenže bravúrne stvárnil, ale ešte na mňa ako diváka aj hypnoticky zapôsobil. Val Xavier sa tu v jeho podaní nenápadne, ale isto prepadá do osídiel ľudskej zloby a čistej esencie zla, pričom všetko vrcholí smutným tragickým finále, v ktorom pochopí, že na útek je aj tak už neskoro, pred ľudskou hlúposťou niekedy niet úniku. Nádhera. 85/100 (29.03.2016)

Orfeov zostup, veľký tragický príbeh lásky a nenávisti, putách spoločnosti a neviazanej slobode, je ďalším z nezabudnuteľných diel veľkého režiséra Sidney Lumeta. Ako napovedá názov, paralela so slávnou antickou tragédiou nie je náhodná, a v modernom dramatickom aj filmovom spracovaní je stále rovnako pôsobivá, plná silných myšlienok a ideí na pozadí komorného príbehu o bývalom bavičovi a hráčovi na gitaru, ktorý hľadá miesto na začiatok nového života. Čoskoro mu cestu skrížia dve ženy, z ktorých jedna pozná jeho minulosť a nedá mu tak ľahko na ňu zabudnúť... Val Xavier alias Hadia koža, bravúrne stvárnený nesmrteľným Marlonom Brandom, je archetypom klasickej romantickej postavy, kráčajúcej v ústrety smrti. Skvele napísaná (aj zahraná) je aj Lady (Anne Magnani), ktorá sa po celý život zmieruje s nešťastným osudom a spolužitím s nenávideným Jabom, prenasledovaná tragédiou z detstva. No a nakoniec je tu voľnomyšlienkárka, mladá a divoká Carol (Joanne Woodward), ktorá žije vo viere v nekonečnú slobodu, a do Vala sa beznádejne zamiluje... Stúpajúce sexuálne napätie medzi Brandom a Magnani, detailne prepracované charaktery vedľajších postáv (šerif Talbot, Carolin brat, Jab) a vynikajúci scenár spolu s excelentnými hereckými výkonmi robí z Orpheus Descending gurmánsky zážitok. Vrelo odporúčam všetkým milovníkom kinematografie. (08.11.2013)

Neviem čím to je, ale tie Williamsove hry, v ktorých hral Brando mi príliš nesadli. Tie s Newmanom mi prišli omnoho lepšie a zaujímavejšie a neviem, či je dôvodom len hlavný predstaviteľ. Aj keď tu bol Brando taký nemastný neslaný, žiadne emócie, akoby bol pod sedatívami, na rozdiel od Joanne a Anny. Nepomohol ani môj obľúbenec Lumet... (05.03.2020)

Sestup Marlona B. mezi pouhé lidské bytosti, aby jim opět ukázal svou božskou schopnost hraní. Těžko hledat v celém snímku něco lepšího, než je samotný velký herec osobně. Sidney Lumet se příběh o muži, který se snaží ve vesnici daleko od města snaží najít své klidnější já a stát se novým člověkem bez problémů s policií a minulostí, má svou sílu. Vedle velké hvězdy, která si tentokrát nechá říkat Hadíkůže (o tom saku z hadí kůže nemusím ve spojitosti s Lynchem ani mluvit ne?) tu září také silně pomatená, ale půvabná Joanne Woodward a zralá žena Anna Magnani, která sehraje v celém příběhu jednu z důležitých rolí. Překvapí především kvalitní scénář jehož dialogy jsou vynikající a často velmi civilní. Krom toho samotný příběh má mnoho vrstev, takže o nějaké prázdné tlachání zde nemůže být řeč. Bohužel problémem pro mě byla délka, protože takto vystavený příběh podle Tennessee Williamse by snesl krásných 90-100 minut a nebylo by tu prakticky co řešit. Škoda, že Lumet film ponechal takto dlouhý, protože hluchá místa se těžko ignorují a snižují intenzivní očekávání velkého závěru. (14.08.2009)

The Fugitive Kind je fakt tvrdej film. Někomu může vadit jasná divadelnost, ale to nic nemění na tom, že Williamsovi hry jsou aktuální pořád, protože věrně a - hlavně - silně reflektujou pravý bolesti, a The Fugitive Kind patří rozhodně k těm nejtemnějším. To, že dialogy (především monology) jsou občas až staromódně teatrální a kytara jako "životní společník" jednoho potulnýho tuláka už v dnešní době nepůsobí tak věrohodně, to všechno dominantně (vy/pře)važuje Marlon Brando a nedoceněná Joanne Woodward. Neprávem zapadlej, silnej film. (14.03.2012)