Psie popoludnie

Jednoho středečního odpoledne se Al Pacino probudil coby bankovní uředník, kterému se zhroutil svět. Řekl si, že na to sere, svůj stánek obživy si vykrade a nasbírané peníze rozmění někde na Kubě za doutníky, rum a jedno obydlí ze slámy, aby měl kde přenocovat. Sehnal dva spolupachatele, kde jeden uteče dřív, než začne akce a z druhého Vám je větší smutno, jak z celého zbytku filmu. Po zpackané loupeži pak zůstane párek loupežníků zavřený v bance spolu s nějakým tím zaměstnancem, banku obklíčí asi pět tuctů fízlů a rozjíždí se na plno sociální sonda do amerického ročníku 1975. A jelikož je v hlavní roli Al Pacino, tak počítejte s tím, že nudit se rozhodně nebudete. (17.10.2016)

Asi nejlepší role Johna Cazaleho. Sice tu má oproti vyčerpanému Al Pacinovi malý prostor, ale jeho Sal mi prostě utkvěl, jak furt tak bezprizorně a smutně koukal. Film je zajímavý hlavně minisituacemi během vyjednávání např. když Pacinovi stále volá pervert lačnící po znásilnění a smrti rukojmích, nebo pizzaman co je nadšený že se proslaví atd. Překvapí i mladý Lance Henriksen. (29.08.2013)

Mladý lupič Sonny (Al Pacino) se společně se dvěma kumpány (Cazale, Springer) pokusí vyloupit banku. Plán se však začne bortit hned na samém začátku a tak musí Sonny čím dál častěji improvizovat, až se dostává do situace, kdy není cesty nazpět. Al Pacino podává další ze svých výborných výkonů, ale film je tentokrát pouze lehce nadprůměrný. Je zde prostě příliš mnoho povídání, minimum akce a na dvouhodinovou stopáž několik hlušších míst. (08.03.2011)

Tři vynervovaní looseři vtrhnout do banky a jejich chabý plán se jim postupně rozsype pod rukama. První prchne okamžitě, zbylí dva budou muset čelit narůstajícímu tlaku zvnějšku. Al Pacino si vaše sympatie získá po pár minutách. Nepotřebujete vědět, kdo je a proč to dělá. Budete mu věřit, budete mu fandit. Stejně jako desítky lidí na ulici a stovky lidí u televize. Ale udrží si vaše sympatie po odhalení všech skutečností, po zjištění, jak špatným otcem/milencem je? Sidney Lumet neztrácí čas a jde rovnou k věci, strhující tempo první poloviny bohužel nedokáže udržet během celého filmu a občasné umělé natahování nekonkrétním žvaněním zamrzí. Původní sílu zážitku resuscituje závěr, kdy to už už vypadá, že všechno klapne, všichni (včetně vás) mají skrz naskrz propocené oblečení a do konce filmu zbývá všehovšudy pět minut – nepopsatelný nervák. Speciální vyzdvihnutí si rovněž zaslouží všechny scény s Pacinem, dle své nejlepší tradice stoprocentně ponořeným do komplikované role. Otázkou na závěr zůstává: může Psí odpoledne vzbudit takový poprask jako v 70. letech? V době, kdy k této události skutečně došlo, v době kulminující vietnamské války a celkové zmatenosti, nikoliv jenom sexuální a nikoliv jenom ve Státech? Těžko říct, ale minimálně pokřik „Attica! Attica!“ vám z paměti nikdy nevyprchá. Neměl by. 80% Zajímavé komentáře: StarsFan, JohnFarst, ]V[()Rt (10.09.2008)

Jeden z mnoha filmů a přepadení banky, kde se něco zvrtne a nastane vyjednávání s policíí. Tenhle druh filmů mám rád. A Dog Day Afternoon patří mezi TOP. Ihned vpadneme do děje a jede se bez přestávky, žádné nudící a čekací okamžiky. Prostě 124 minut se něco děje a několika hodinová událost je výborně dramaticky vyprávěna. Do děje jsou zařazeny absurdní okamžiky, kterým lze těžko uvěřit, zda se opravdu staly. Ale odvedly dobrou práci. Je vidět, že 70. léta opravdu patřila Al Pacinovi. (25.09.2008)