Dvanásť rozhnevaných mužov

No. Akurát som zhliadol päťdesiatročný film, ktorý vďaka svojmu spracovaniu nestratí reálnosť a atraktivitu ani ďalšie polstoročie. Dopodrobna prepracovaný pohľad do práce porotcov. Aké to majú častokrát ťažké sa rozhodnúť aj pri naoko jednoznačnom prípade. Akurát mi vadilo, že pár fráz opakovali stále nekonečne dookola a napriek pomerne svižnému tempu to mohlo byť kratšie. 85%. (04.02.2007)

Ač se musím přiznat, že starých, černobílých filmů si většinou nejsem schopen plně užít, brilantní dílko Dvanáct rozhněvaných mužů je svou tísnivou, hutnou a celkově dokonalou atmosférou + geniálně vtahujícím scénářem tou nejsvětlejší a vlastně jedinou výjimkou. Na první pohled skromné psychologické drama o jedné místnosti a 12 hercích poukazuje na to, že dokonce i v soudní síni se lidé mohou dopouštět základních chyb, známých už od počátku novověku (Francis Bacon a jeho základní lidské omyly): omezený pohled na věc, přejímání myšlenek/názorů ostatních, nesprávná komunikace a také novodobý nešvar - uspěchanost. Naštěstí je zde rozumný Henry Fonda, aby se pokusil ostatním porotcům otevřít oči a automaticky hned neposlat obviněného na smrt, i když vlastně ani on sám, ani nikdo jiný přesně neví, kde se pravda skrývá. 9/10 (28.05.2008)

Nikdy bych nevěřil, že film, kterej se celej odhrává v jedný místnosti, dokáže udržet mojí pozornost 1,5 hodiny. Tento film dokazuje, že dobrej film nepotřebuje mít rozpočet 100 milionů dolarů, ani žádný speciální efekty a triky. Stačí kvalitní scénář a 12 herců. Blbý je jenom to, že hned od začátku je jasný, jak to dopadne. A určitě se pokusim někde sehnat remake od Friedkina. (23.08.2008)

K tomu, aby vzniklo špičkové drama, není třeba mnoho. Stačí jedna jediná místnost, dvanáct skvělých herců a brilantně napsané dialogy. A zaručuji vám, že tenhle film upoutá vaši pozornost velmi rychle a nespustíte z něj oči. V 80.letech vznikl barevný remake, ten jsem neviděl, ale pochybuju, že by překonal tuhle starou genialitu. (11.05.2003)

Klasické dílo klasických parametrů stále živé úcty a vážnosti, kterou si určitě zaslouží. Výprava je důležitá, herecké obsazení je důležité, to vše je důležité, scénář, dobrý scénář, nosný námět jsou však nenahraditelné. S nimi vše stojí a padá. Jsou základem dobrého anebo i nadčasového díla. Zdánlivě divadelní snímání mezního námětu - rozhoduje se "pouze!" o lidském životě - je ve skutečnosti bytostně filmové. Lumetova metoda je postavena na mozaice detailů všeho druhu a dynamickém střihu, který posouvá repliky všech členů poroty dějově znatelně dopředu. Sbor, doslova sbor vynikajících herců, mezi nimiž Voskovec není poslední ani co do prestiže, ani co do výkonu, toto výchozí scéma oživuje a jednotlivým promluvám, s nimiž scénář a režie stojí i padá, propůjčuje žádoucí individuálnost a rozmanitost, která zpětně činí ze všech zúčastněných vskutku živoucí lidi a ne kazatelská mentorující apriorní schémata. Rozehrát takové téma, udržet ho v jeho hodnotě mravního poselství i akčního fabulačního posunu, vystačit přitom s rétorickými schopnostmi a kouzlem osobnosti všech protagonistů bez rozdílu je výkon skutečně mimořádný a téměř neopakovatelný. Tehdy před padesáti lety i dnes generacemi jeho stále početnějších diváků napříč. Je to také sen o profesionalitě, která u nás i osmnáct let po listopadovém převratu zůstává namnoze snem. (13.03.2008)