Maják

Ještě mnohem artovější než The VVitch. Krásný černobílý obraz ve čtvercovém formátu, na jehož půdorysu sledujeme vyhrocenou psychologickou noční můru. Interpretačně otevřený příběh vás semele zejména svou autentickou syrovostí a geniálně zobrazeným propadem do stavu naprostého šílenství. Konsternovaně jsem sledoval úchvatné výjevy doprovázené famózním zvukem a nepříjemně skličující atmosférou. Pattinson a Dafoe zde rozehrávají virtuózní herecký koncert, ve kterém mají oba dostatek prostoru zazářit a vyrazit vám dech. (06.10.2019)

Robert Eggers zde dokonale vysvětlil, odkud se vzalo úsloví, že někomu šplouchá na maják. Tohle bylo opravdu intenzivní halucinogenní představení s úžasnou bouřlivou atmosférou, kde se divák jednak dozví, kolik dřiny může taková práce na majáku zahrnovat, nebo kolik minimálně dříve obvykle zahrnovala. Nehledě na to, že se může poměrně brzy stát, že člověk v takovém prostřední podlehne paranoie, alkoholismu a nakonec i šílenství. Skvělý herecký galakoncert, ve kterém Pattinson boří zažité mýty o tom, že je odporná toporná píča pocházející z té trapné nechutnosti o svítících upírech. Tohle úplně není tip filmů, které bych vyhledával a následně u nich proháněl mých 20 čísel. Přesto jsem se ty necelé 2 hodiny nijak zásadně nenudil a netrpěl. [74 %] (07.01.2022)

Eggers má evidentně brutální vize a na rozdíl třeba od Astera a jeho Midsommaru se mu je daří naplnit tak, abych ke konci filmu neuvízl někde na půli cesty mezi transem a zklamáním. Jsem plný. Klaustrofobní, mytologické peklo, které je stejně tak opojné jako zábavné. A Dafoeho věta „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má“ je moje nová oblíbená hláška. (04.01.2020)

Hezké gesto očividně schopného a velmi ambiciózního filmaře (předchozí Čarodějnice se mi velice líbila). Audiovizuálně je to úchvatné, ale dějově (vzhledem k stopáži) řídké. Dusnou, totálně temnou, pochmurnou a zdrcující (a chvílemi velice surreálnou) atmosféru umí Eggers jako v současnosti málokdo. Pokud existují filmaři, jejichž díla by skutečně dokázala působivostí svého umělecky nekompromisního stylu slabší povahy dohnat až k sebevraždě, Eggers by se celkem klidně mohl postavit do řady vedle Lynche nebo Cronenberga. Duo Dafoe-Pattinson funguje náramně (hlavně Dafoe je svým celkovým zjevem a hlasovým projevem skvostný) a jejich nejednoznačný vztah a vzájemné rostoucí napětí a paranoia jsou divácky dostatečně poutavé a zajímavé. Ale nestačí to na skoro dvě hodiny - na to je kombinace psychicky náročného (deptajícího) feelingu a zápletky, jež by vystačila na možná trochu delší povídku, až příliš vražedná. Pro vyznavače hardcore artu ale jasná volba. 65 % (10.01.2020)

Nuda ako prasa. Nejaké to ukájanie nad rybou, nosenie oleja do schodov a dole schodmi, kecy pri večeri, ktoré iritovali svojou tuposťou.... no jednoducho presne podľa gusta pána Dafoa. Jeho filmy stoja v poslednom čase za prd, to som si už zvykol. A na to, že si to zakladá na obrazovom výklade príbehu tak ani obraz nebol bohviečo. Myšlienky a zmysel filmu tiež odleteli niekam do vetra a už sa nevrátili. A tak to je lepšie. Strata času. Na hranici odpadu. 30/100 (27.01.2022)