Posledné večery na Zemi

Brutální facka od abstraktního artu a řádná kopa otravnosti a nudy. Zpočátku to vypadá na příběh s pátráním, ale nějak se to vykolejí do typu zábavy a nulové satisfakce ala Stalker a když dojde k onomu proklamovanému závěrečnému bloku bez střihu, můžete to sice obdivovat, ale pokud se zamyslíte, co jste těch 50 minut sledovali, obdiv vychladne. Několikaminutový záběr deště ze Stalkera tu dostal novou výzvu od pětiminutového pojídání jablka; pokud nenávidíte čínská přísloví a moudrosti, tady jsou tímhle způsobem vyjadřování napsané všechny dialogy; a ještě bych řekl, že tento film rozechvěje srdce fanouškům kapely Venga Boys, které bych teda na projekci artu nečekal. (15.06.2019)

Vraciame sa do Kaili. V inom príbehu ale v známej atmosfére. Gan Bi je totiž umný rozprávač. Umelecká roztekanosť príbehu v prvej polovici vás núti rozmýšľať a hľadať súvislosti. Pomaličky vďaka vizuálnym prvkom vstupujeme do roviny snov a predstáv, ktoré podznamenávajú život hlavnej postavy. Následne sa dostávame do snovej sekvencie, ktorá je jednou obrovskou jednozáberovkou, ktorá trvá vyše 50 minút. Vtedy už len realistické zobrazenie sna a jeho nuáns vytvára v divákovi pocit nevídaného vzrušenia, kde miesta a postavy doplňujú hovorené slovo v prvej časti a uzatvárajú komplexne cestu hlavnej postavy za pochopením. Meditatívne a krásne. Niečo čo pohladí na duši. Je to akýsi príklon k starej umeleckej škole, cez prostredie, ktoré nepôsobí exoticky ale skôr smutne a vyprázdnene. A v tom sa snaží postava nájsť nejaký zmysel. Pre mňa po dlhom čase znova príjemné spestrenie. Škoda že keď prskavka dohorí zobudíme sa. Zaujímalo by ma čo bude potom. (24.05.2019)

A dost, už minutu se tu snažím jinými slovy popsat totéž, co lapidárně shrnul DaViD´82: "Drtivé vítězství (zpočátku) podmanivé (později pouze otravné) formy nad obsahem, emocemi, časem i divákem a jeho bdělostí." Cituju svého oblíbence, protože je jako tak často výstižný a protože žádnou další minutu už tomu počinu věnovat nehodlám. *~ (27.12.2021)

„Od té doby, co jsme byli objeveni, jsem si často dělal starosti kvůli těm, co letí do vesmíru. Musí být tak unavení, když se nemůžou v žádné poloze svého těla opřít.” +++ „Jak můžeš jen tak dávat lidem prskavky?” - „Co bych nemohla?” - „Prskavky jsou symbol pomíjivosti.” - „A my snad pomíjiví nejsme?” +++ „Spočítala jsi hvězdy na obloze? Jsou jako ptáčkové snášející se jako výsadkáři navždy mou hrudí.” +++ Přesně takovýhle snímek je typickým příkladem díla, k jehož plnému pochopení nestačí jedno zhlédnutí. Zcela jistě se jedná o unikátní filmový zážitek, který ovšem nemusí sednout každému. Tento tajemný příběh po čínsku s milostnou a detektivní zápletkou, příjemně ozvláštněný snovou poetikou a nadpozemsky krásnou hudbou, však mileráda doporučím všem zádumčivějším jedincům. (80%) (18.02.2022)

Snímek se rozpouští do abstraktní neo-noirové básně. Příběh se režisérovi nezdá důležitý. Vše je zde jako ve snu stejně významné a sen je nenucený a přirozený. Nedivím se Čínským zamilovaným párům, které byly nalákáni na romantickou komedii, že film nepochopily, nelíbil se jim a ztráceli se v něm. 38 miliónů dolarů ale zaplatili. Je to film pro ty , kdož nevědí co udělat se třema hodinama života. (21.08.2019)