Posledné večery na Zemi

A dost, už minutu se tu snažím jinými slovy popsat totéž, co lapidárně shrnul DaViD´82: "Drtivé vítězství (zpočátku) podmanivé (později pouze otravné) formy nad obsahem, emocemi, časem i divákem a jeho bdělostí." Cituju svého oblíbence, protože je jako tak často výstižný a protože žádnou další minutu už tomu počinu věnovat nehodlám. *~ (27.12.2021)

Bez diskuze jeden z nejzamotanějších a nejnepřehlednějších filmů, jaký jsem měl čest zhlédnout. Do situace, kdy Tvé sny, touhy, minulost a přítomnost splynou v jedno, se dostat fakt nechceš...film, ve kterém (skoro) nikdo není veselý či, nedej přírodo, přirozeně šťastný, film, ve kterém přímá dějová linie neexistuje, divák si jí musí sestavit sám, ač se to ze začátku zdá nemožné, opravdu se vyplatí vše vstřebat a vydržet až do konce...do toho konce bez střihu v jednom záběru, trvající několik desítek minut...i když možná při titulcích nakonec sníš celé jablko s jádrem, o originálním filmovém zážitku není potřeba nikterak špekulovat. (17.10.2021)

Magické kino od cinefila pre cinefilov. Nedivácka, no čarovná meditácia o hľadaní stratenej lásky pozostáva z dvoch filmov: prvý je melancholickým neo-noirom o spomínaní a hľadaní s fotkou v ruke a ten druhý je snovou (filmársky exhibičnou) básňou, takisto o spomínaní (a blúdení). Vo filme odznie, že sen je len zabudnutá spomienka. Niekto iný zase raz povedal, že tie najlepšie filmy sú ako sny. http://www.kinema.sk/recenzia/38254/posledne-vecery-na-zemi-di-qiu-zui-hou-de-ye-wan.htm (05.06.2019)

Sny jsou zapomenuté vzpomínky. Nečekejte romantický film, ale slow-motion záběry poetickou meditaci, která rozezní po čase. Čas s prostorem zde nabírá úplně jiný filmový spád na který Bi Gan vkládá všechnu svou vnitřní melancholii. "Kdykoliv jsem ji viděl, věděl jsem, že jsem znovu upadl do snu. A jakmile víte, že sníte, je to jako byste byli mimo vlastní tělo". (18.11.2019)

Brutální facka od abstraktního artu a řádná kopa otravnosti a nudy. Zpočátku to vypadá na příběh s pátráním, ale nějak se to vykolejí do typu zábavy a nulové satisfakce ala Stalker a když dojde k onomu proklamovanému závěrečnému bloku bez střihu, můžete to sice obdivovat, ale pokud se zamyslíte, co jste těch 50 minut sledovali, obdiv vychladne. Několikaminutový záběr deště ze Stalkera tu dostal novou výzvu od pětiminutového pojídání jablka; pokud nenávidíte čínská přísloví a moudrosti, tady jsou tímhle způsobem vyjadřování napsané všechny dialogy; a ještě bych řekl, že tento film rozechvěje srdce fanouškům kapely Venga Boys, které bych teda na projekci artu nečekal. (15.06.2019)