Moulin Rouge

Moulin Rouge. Domov prostopášných kurtizán, chrám rozdováděných bohémů a nekonečný zdroj inspirace pro umělce všech zaměření. A také místo, kde se setkává Phill Collins s Madonnou, Elton John s Dolly Parton a v "diamantové" písni dokonce Marilyn Monroe s Marléne Dietrich. Koho překvapí, že do toho všecho organicky zapadá Offenbachův kankán z Orfea v podsvětí? Zapomeňte na všechny muzikály, které jste dosud viděli. Pryč je broadwaysky úhledné skotačení z My Fair Lady i Julie Andrewsová, prostince rotující Za zvuků hudby (ta píseň v MR taky zazní). Baz Luhrman natočil NEJFILMOVĚJŠÍ muzikál všech dob, eklektický ohňostroj emocí, filmových asociací a starých songů v nových hávech. Tak třeba Roxanne. Z uprděného reggae od Police je strhující, dechberoucí, střevarvoucí tango a nejsilnější scéna filmu. Vizuální stránka MR evokuje roztančená plátna Toulouse-Lautreca, ale i legrační bollywoodské zpěvohry. Snad poprvé od filmu Až přijde kocour jsou barvy (červánkově růžová, chladně modrá a medově zlatá) dějotvorným prvkem a prostředkem režijního vyjádření. Ewan McGregor svým zpěvem strčí do kapsy většinu původních interpretů. A věřte, že tím jsem ANI ZDALEKA nevyjmenoval všechny klady filmu. 100 % (11.04.2003)

Moulin Rouge nezestárl ani o píď. Je stále stejně křiklavě barevný a stále stejně baví. A to muzikály nemusím. Bazz Luhrmann dokázal něco, od čehož se už ani sám dál nedokázal odpíchnout. Položil základy filmového muzikálu a vybrousil ho tak bravurně, že jsem na úplném konci zkrátka neměl slov...95% (22.02.2015)

Napodruhé už to bylo horší: láska kape z každého záběru, celkový dojem ale kazí zejména zbytečně „přestříhaný“ styl (škodící muzikálovým číslům a především dialogům). Luhrmanna řadím k režisérům typu Fosseho a Taymorové, jejichž pop-avantgardní exaltovanosti pořád více sluší inscenační experimenty muzikálové Broadwaye nebo operních scén; připadá mi, že ve vztahu k filmovému médiu jim chybí pokora a smysl pro řemeslo. MOULIN ROUGE má sice svoje filmové kvality [zejm. zhuštění a následné ovládnutí prostoru kamerou: veškeré milostné peripetie se odehrávají na velmi omezeném a vždy provázaném prostoru], stejně jako u jeho předchozích filmů je však Luhrmannovou popmoderní realitou stále jenom divadelní sál s vydýchaným vzduchem a umělým osvětlením. Za tři a půl. (08.06.2007)

S tou stylizací sice vnitřně zápasím a ne málo, ale vytvořit po r. 2000 v žánru muzikál něco takhle originálního, za tu kapitulaci tentokrát stojí. Pulzující emoce, rychlý a přitom přehledný střih, báječné herecké výkony, vše v bláznivém hudebně-kostýmním guláši, který však doopravdy funguje. Velké plátno prakticky povinnost. Zajímalo by mě, co na to Bollywood. (27.12.2006)

Byl jednou jeden chlapec. Velmi zvláštní a okouzlující chlapec. Říká se, že urazil dalekou cestu, velmi dalekou. Přes hory a moře. Byl trochu plachý a smutné oči měl. Ale byl velmi moudrý. A pak jednoho dne. Jednoho kouzelného dne. Jsme se setkali. A mluvili spolu o spoustě věcí. O šašcích a králích. A on mi řekl tohle: "Nejúžasnější věc, kterou kdy můžeš poznat, je milovat a být milován." Děkuji ti Bazi! (28.12.2010)