Climax

O nejlepší film Gaspara Noeho z mého pohledu nejde, ale o ryze uhlazené dovedení svého stylu k dokonalosti ano. Motiv ne nepodobný The Hateful Eight je natočen přesně tak, jak jsem před začátkem filmu očekával. Tedy s brzkým climaxem a o to větším dojezdem pro zúčastněné. Nicméně největší podíl na zážitku si nese kamera Benoîta Debieho, která zvláště s přibývající stopáží nepřekvapuje udivovat. (31.10.2018)

Jeden z mála snímku od Noého, který mi nezpůsobil vyloženě erekci. Po audiovizuální stránce opět vybroušený diamant, ovšem tentokrát mi zde chybělo nějaké zajímavější sdělení. Dokonce bych si zde malinko postěžoval, že měl celý snímek trošku přiškrcené koule - a to zejména na Noého poměry. Čekal jsem mnohem větší odvaz, než chlastačku, která se mírně zvrhla. Atmosféricky je to ovšem dokonalé. Divák musí být buď slepý a hluchý, nebo snímek sledovat s hodně ztlumeným zvukem a snad i bez obrazu, aby nedocenil naprosto skvělou atmosféru, kterou se znovu Noému povedlo navodit a skvěle diváka vtáhnout do děje. Pokud jste hrdým uživatelem halucinogenních drog, váš zážitek z tohoto filmu bude zcela jistě mnohonásobně umocněn. Osobně bych ale zrovna s tímto snímkem s halucinogeny moc experimentovat nedoporučoval. Mohl by to být výlet, ze kterého nebude návratu. [80 %] (07.05.2021)

Gasparova osnova je stejně ďábelská jako sebestředná. Začne se závěrečnými titulky, protože je autor nenávidí. Pak přijde na řadu interview s tanečníky, u kterého si máme hlavně všimnout, co je v knihovně a videotéce a následuje climax Climaxu v podobě bravurního čísla, v němž se perfomeři svíjí jako posednutí zlými silami. Improvizační scéna konverzací ve dvojicích je jen stafáž před krumping sólo výstupy a opožděnými úvodními titulky. No a druhá acid půle se věnuje úpadku babylonských stříknutým Danteho Peklem a kamera při ní hledá takové úhly, aby nám to v tom diskomfortu bylo jasné.. Kritici i kolegové to vesměs chválí, nicméně Noé je trochu špatný z toho, že se to týká filmu, kterému se ve své kariéře nejméně věnoval. Upřímně, jde to vidět. Připadalo mi to, jako kdyby se hoši z Partičky trochu sjeli a sehráli kombinaci her „Ptačí perspektiva“ a „Nespokojený režisér“. Než snahu šokovat publikum přehazovat na jiné, měl raději potlačit ego a vzít tu reklamu na parfém.. (10.05.2019)

Neskutečně parádní!! :-) Pro mě nejlepší "party-film" co jsem viděl a nejlepší Gasparův film. Myslím, že Gaspar konečně až tady vyjádřil sám sebe!! :-D A také nejlepší film o nejsilnějším halucinogenu LSD. Super bylo, že se Gaspar nepokoušel natočit přímo to, co zažívají lidé na LSD v sobě, ale jak to může vypadat (když by toho bylo fakt mega a ve skupině totálních pošuků) z vnějšku... Ale stejně, pro člověka, kdo má nějakou tu zkušenost s tripama, to je evidentně často jasné a říká si..."ty vole teď se mu děje to, teď támhle té holce tam to... brrrrr!! " Mráz po zádech celou dobu. Ztripované děcko zamčené v malé místnosti a poslední kapka do oka s acid muzikou na konec... WOW!!! Úžasné to bylo!! /95% + FILM ROKU/ (09.03.2024)

Zajímali by mě démoni v Gasparově hlavě a jakým způsobem je kočíruje, že ve filmu je dokáže přetavit v tak skvěle organizovaný bordel. “Život je kolektivní nemožnost. Smrt je výjimečný zážitek.” A dát si titulky uprostřed filmu si dovolí jen málokdo! Tuto acidovou jízdu si dám v kině rozhodně znovu. (16.09.2018)